Odpověď:

Při posuzování díla Pierra Teilharda de Chardin si musíme uvědomit několik skutečností: Teilhard byl především přírodovědec - antropolog. Nikdy nebyl ani nechtěl vystupovat jako akademický teolog či filozof. Jistě, že se jako jezuitský učenec a zároveň kněz snažil překonat propast mezi empirickou vědou a vírou. Byla to doba hledání, kdy se Teilhardovi svou houževnatostí podařilo narušit dosavadní představu, že by vědecká evoluce musela být nutně ateistická. Není pochyb, že se v jeho dílech dají nalézt teze, které nejsou jednoduše slučitelné s teologií. Ačkoli 30. června 1962 vydala římská kurie tzv. Monitum (Napomenutí), kde varuje před "vážnými omyly filozofickými a náboženskými" ve spisech Teilharda de Chardin, přesto jej někteří katoličtí učenci považují za jednoho z největších myslitelů současnosti. Ti, kdo jej naprosto zavrhují, tvoří značnou menšinu. Současný pohled je vesměs vstřícný, ačkoli ne nekritický. Vždyť to, že se v jeho díle vyskytnou nějaké chyby, ještě přece nutně neznamená, že by se muselo odvrhnout vše! Mnoho myšlenek bylo velmi inspirativních, nad dalšími se diskutovalo. Vždyť právě to je proces dialogického hledání. Žádné dílo není definitivní, ale nechává otevřené otázky k dalšímu rozpracování.
Osobně si díla tohoto francouzského jezuity velmi vážím a v mnohém mě inspiroval, podobně jako další jezuitští myslitelé (Rahner, Lotz, Coreth...). Ale i o jejich dílech, ačkoli jsou ve veliké vážnosti, se dále diskutuje. Ne jinak to bylo třeba se sv. Tomášem Akvinským.
Doporučuji přečíst si knihu významného českého filozofa a kněze Karla Vrány Teilhard de Chardin, Nakl. Ježek 1997, nebo eseje Idy Friederiky Görresové Syn země: Člověk Teilhard de Chardin, Refugium 1998.