Odpověď:

K papeži: Označení "Svatý otec", "Náměstek Kristův" apod. vzniklo v průběhu dějin. Jeho smyslem bylo popsat postavení nástupce apoštola Petra, tedy římského biskupa vůči celé církvi. Můžeme polemizovat o tom, zda je označení Svatý otec vhodné, či ne. Otec je chápán ve smyslu duchovním: jako tělesný otec plodí potomstvo, tak duchovní otec se podílí na "plození Božích dětí" díky vysluhování svátostí. Proto církev označovala kněze a biskupy jako duchovní otce. Ježíš v textu Mt 23,9 nezapovídá používání označení "otec" ve smyslu vyjádření relace (vztahu) třeba v rodině (řečeno aristotelskou terminologií akcidentální kategorie, ale vyzdvihuje tím podstatné otcovství Boží - Otec v absolutním slova smyslu jako původce všeho jsoucího (substancionální kategorie). Tak jako v tělesné otcovství nezastírá absolutní otcovství Boha, ani "duchovní" otcovství kněží a biskupů si nedělá nárok na Boží místo, naopak na Něj odkazuje. Není na škodu dovědět se něco i o dějinách papežského primátu. Doufám, že nikoho nepohorším, když doporučím ke čtení knihu: Klaus Schatz Dějiny papežského primátu, CDK 2002. Rozhodně to stojí za přečtení.

K mariánské úctě: Tuto problematiku jsem již rozepisoval dříve v otázce 508. Rozhodně si nemyslím, že by Ježíš nechoval úctu vůči své matce. Zmiňovaný text bych nechápal jako relativizaci vztahů v Ježíšově rodině, ale naopak. Otec a matka byli v židovské společnosti velmi ceněni, pohrdání jimi bylo jedním z hlavních přestoupení zákona. Tím, že Ježíš přirovnává své učedníky k matce, vyzdvihuje jejich postavení: nejsou to "jen" učedníci, ale stávají se součástí nejužší rodiny. Bližší vztah ani nemůže existovat, rozhodně přesahuje prosté pouto mezi učitelem a žákem.