Datum vložení: 15.5.2002
Předem děkuji za vysvětlení.
Hřích samozřejmě poznamenává a zatěžuje vztah člověk-Bůh. Na druhé straně vědomí hříchu nás může přivádět k intenzivnějšímu vztahu s Bohem. Domnívám se, že důležitým rozlišujícím postojem je pokora. Člověk-hříšník si může být vědom své malosti a slabosti - to je postoj, který k Bohu přibližuje. Na druhé straně se však může hříšník postavit vůči Bohu s pýchou, která jej vzdaluje.
Otázka:
Hříšníkovi, tedy člověku bez milosti posvěcující, je leccos odepřeno. Někde jsem slyšela, že "jeho modlitba nemá smysl". Myslím ale, že se často může onen člověk k Bohu obracet daleko intenzívněji než v dobách relativního klidu. Třeba také tím, že prosí o sílu překonat svou slabost a zkoncovat se svojí hříšností. Jeho modlitba přeci můsí mít smysl, když prosí za dobro pro druhé i pro sebe, když chválí Boha, i když proti tomu stojí námitka, že Boha uráží setrváním v hříchu....Předem děkuji za vysvětlení.
Odpověď:
Každá modlitba MÁ!!! smysl. I modlitba hříšníka - nebo snad právě jeho, protože kdo z nás o sobě může říct, že je bez hříchu. Přesně jak píšete, člověk modlitbu potřebuje, protože modlitba je vlastně výrazem vztahu mezi člověkem a Bohem. A prostřednictvím prosby (modlitby) o Boží milosrdenství jsou nám odpuštěny hříchy.Hřích samozřejmě poznamenává a zatěžuje vztah člověk-Bůh. Na druhé straně vědomí hříchu nás může přivádět k intenzivnějšímu vztahu s Bohem. Domnívám se, že důležitým rozlišujícím postojem je pokora. Člověk-hříšník si může být vědom své malosti a slabosti - to je postoj, který k Bohu přibližuje. Na druhé straně se však může hříšník postavit vůči Bohu s pýchou, která jej vzdaluje.
Na otázku odpověděl:
P. Mgr. Petr Šikula
