katolík seznamka inzerce gyn. poradna pohlednice
Datum vložení: 6.6.2002
Otázka:
Zdravím Vás,
zajímalo by mne jak církev vysvětluje přítomnost mentálně postižených lidí. Mým blízkým věta ve smyslu - že jsou zde proto aby se lidé kolem nich (rodiče, ošetřovatelé) naučili milovat – nestačí.
A jak je to s povoláním k zasvěcenému životu při ptaní se Boha na Jeho vůli, měl by člověk hledat výlučně podle toho co ho baví, tedy co chce dělat? Není to spíš o darování sebe, dání se k dispozici Bohu, druhým skrze službu kterou mne Bůh vede a učí lásce? Dospívám k názoru že každá služba, činnost musí vycházet z hlubokého duchovního života (díky Bohu se člověk stává šťastným, milovaným a milujícím) a pak už je celkem jedno co člověk dělá. Je to tak? Díky za odpověď. Johanka
Odpověď:
Přítomnost mentálně postižených lidí můžeme zdůvodňovat různě. Takové postižení může být vyvoláno buď nějakou nemocí, vliven toxických látek a zářením, lidským selháním apod. Ne vždy jsem přesně schopni definovat příčinu. Tak by Vám na to asi odpověděl lékař. Církev není kompetentní tuto otázku řešit. Křesťanství spíš může hledat odpověď na otázku, proč Bůh dopouští, aby se takoví lidé s postižením narodili. Bůh ponechává stvoření autonomii, většinou nezasahuje přímo do dění, takže se tato svoboda stvoření projeví určitou "nenormalitou" (přírodní katastrofy, nemoci, vrozené vady...). Toto všechno nám může připadat jako nespravedlnost z Boží strany. Ale není to často čistě jenom náš pohled? Nemůže se stát, že Bůh to vidí jinak a mnohem lépe než my?
Jestliže vezmeme příklad mentálně postiženého člověka: Vycházejme z předpokladu, že Bůh chce, aby byl člověk šťastný. Mě vždycky fascinovala upřímnost a neskalená radost mentálně postižených lidí. Oni si většinou svůj nedostatek ani neuvědomují, zato se dokáží radovat i z úplných maličkostí jako malé děti. Zatímco my zdraví lidé jsme často utrápení, zamračení, uhonění... Kdo z nás dvou je asi šťastnější? Když se rohlédneme, kolik je kolem nás "zdravých" a přesto nešťastných lidí, tak zjistíme, že dokonce ani ve zdraví štěstí člověka nespočívá, ačkoli je to určitě velká hodnota. Ale co když to pro právě toho konkrétního člověka není ta nejlepší cesta?
Mimochodem doporučuji knihu: Henri J. M. Nouwen, Adam, Boží miláček, Cesta, Brno 2000.

S tím, co jste napsala o darování se Bohu, nelze než souhlasit. Je skutečně zajímavé, že Bůh často po člověku chce to, co by sám neočekával. Místo perfektního řečníka si vybral koktavého Mojžíše, místo učenců povolává za učedníky obyčejné rybáře... Nepožaduje od nich odborné znalosti, jediné co od nich chce, je, aby se mu zcela odevzdali. A pak je posílá a oni dělají divy. Nejen svými schopnostmi a vrozenými předpoklady, ale často i tím, pro co nadání neměli - protože právě tam se projeví Boží síla. Jestliže se člověk opírá pouze o své schopnosti, může sklouznout k tomu, že vlastně Boha ani potřebovat nebude, jesliže si však neustále uvědomuje svou neschopnost a poctivě plní Boží vůli, udělá často mnohem více.
Já třeba pokládám za jednu z nejhorších činností psaní dopisů - teď jich musím poslat několik denně; nikdy mi nešla práce s mládeží a teď strávím 14 hodin týdně ve školách s 3-18tiletými. A tak by se dalo pokračovat. :-) Kdo ví, jaké má Bůh ještě plány...
Na otázku odpověděl: P. Mgr. Petr Šikula
Odeslat otázku e-mailemOdeslat otázku e-mailem Tisk otázkyTisk otázky Zasílání reakcí na e-mailZasílání reakcí na e-mail Filtr na reakceFiltr na reakce - NOVÉ

 



TEAM Katolik.cz neodpovídá za názory uživatelů a vyhrazuje si právo smazat reakce, které v rozporu s "Etickým kodexem" nebo zjevně překračují meze slušnosti a vkusu.


www.fulloflife.cz
  

  

   Rádio Proglas

   Víra na Internetu

   Pastorace.cz

   Krestanstvi.cz

   Pastorační středisko brněnské diecéze

   Informační kontaktní centrum

   Česká sekce Vatikánského rozhlasu

   SIGNALY.CZ: Nástěnka akcí, chat, stránky pro mládež

   IN! - Dívčí svět

   On-line breviář

   Druhý ročník křesťanského festivalu Kefasfest