Odpověď:

Jen velký světec či světice dokáže říci: "Pane, nežádám zdraví více než nemoc". Věci, které od Boha přijímáme s touhou po naplnění jeho vůle nám mají pomoci přiblížit se mu. Správně si uvědomujete, že vaše problémy nejsou natolik závažné jako utrpení lidí. Můžete nejprve usilovat o krásu duše, můžete prosit o pomoc (nejen o po stránce fyzické, ale i duchovní) a můžete usilovat o zlepšení svého stavu. Nedokážeme totiž vždy odhadnout, co je Božím záměrem, ale domnívám se, že v tomto případě snad vnitřní obnova. Každý z nás má nějaký defekt, nedokonalost. Potom si představujeme, že to máme snášet; samozřejmě, ale po čase poznáme (i skrze někoho), že máme usilovat o zlepšení. A vnější snaha nás má přivést k touze po opravdové dokonalosti. Vše je tedy spíše otázkou zrání. Když se modlíme, prosíme vždy za sebe, za své starosti, a za ostatní a za jejich obtíže. Prosíme za to, co nás trápí. Náš rozhovor s Bohem nemůže být jen o druhých.