Autor: papež František - Info o autorovi - Web

Datum: 14.3.2024
Ježíš nepřišel odsoudit, ale zachránit svět. Pomysleme na nás, kteří tolikrát odsuzujeme druhé, tolikrát rádi pomlouváme, hledáme drby proti druhým. Prosme Hospodina, aby nám všem dal tento pohled milosrdenství, abychom se na druhé dívali tak, jako se on dívá na nás všechny.

Datum: 13.3.2024
Ježíš nemá zájem postavit nás před soud nebo nás podrobit odsouzení; chce, aby nikdo z nás nebyl ztracen. Boží pohled na každého z nás není oslepujícím reflektorem, který oslňuje a uvádí nás do nesnází, ale jemnou září přátelské lampy, která nám pomáhá vidět v nás to dobré a uvědomit si to špatné, abychom se s podporou jeho milosti mohli obrátit a uzdravit.

Datum: 12.3.2024
Nikdo totiž není dokonalý, všichni jsme hříšníci, všichni chybujeme, a kdyby Bůh použil poznání našich slabostí k tomu, aby nás odsoudil, nikdo by se nezachránil. Tak tomu však není. Nepoužívá je totiž k tomu, aby na nás ukazoval prstem, nýbrž k tomu, aby se chopil našeho života, osvobodil nás od hříchu a zachránil nás.

Datum: 9.3.2024
Hospodin nás volá: "Pojď, pojď, dovol mi osušit tvé slzy a dovol mým ústům, aby se přiblížila k tvému uchu a řekla ti: Miluji tě, miluji tě, miluji tě." (H. NOUWEN, Na cestě k úsvitu, Brescia 1997, 233). Věříme, že nás Bůh miluje, že mě Bůh miluje?

Datum: 8.3.2024
Dovol mé lásce, aby se dotkla nejhlubších a nejskrytějších zákoutí tvého srdce a odhalila ti tvou vlastní krásu, krásu, kterou jsi ztratil ze zřetele, ale která se ti ve světle mého milosrdenství stane opět viditelnou."

Datum: 7.3.2024
Nabídněme ucho svého srdce Tomu, který nám v tichu chce říci: "Já jsem tvůj Bůh: Bůh milosrdenství a soucitu, Bůh odpuštění a lásky, Bůh něhy a péče. Nesuď sám sebe. Neodsuzuj se. Neodmítej se.

Datum: 6.3.2024
Vraťme se k Bohu celým svým srdcem. V těchto postních týdnech si udělejme prostor pro modlitbu tiché adorace, v níž zůstáváme naslouchat v Hospodinově přítomnosti jako Mojžíš, jako Eliáš, jako Maria, jako Ježíš. Uvědomili jsme si, že jsme ztratili smysl pro adoraci? Vraťme se k adoraci.

Datum: 5.3.2024
Právě tam, kde sídlí také tolik strachu, viny a hříchů, tam Hospodin sestoupil, sestoupil, aby tě uzdravil a očistil. Vejděme do své vnitřní komnaty: tam přebývá Bůh, tam je přijata naše křehkost a tam jsme bezpodmínečně milováni.

Datum: 4.3.2024
I ty nejtragičtější a nejbolestivější zážitky riskují, že nebudou mít skryté místo, kde by se daly uchovat: vše musí být odhaleno, vystaveno na odiv, vydáno napospas tlachání okamžiku. A tu nám Hospodin říká: Vstup do tajemství, vrať se do středu sebe sama.

Datum: 3.3.2024
Aniž bychom si to uvědomovali, zjišťujeme, že už nemáme žádné tajemství, kde bychom se mohli zastavit a chránit, že jsme ponořeni do světa, v němž se vše, dokonce i naše nejintimnější emoce a pocity, musí stát "sociálními" - ale jak může být sociální to, co nevychází ze srdce?

Datum: 28.2.2024
Proto almužnu, modlitbu a půst nelze redukovat na vnější praktiky, ale jsou to cesty, které nás vedou zpět k srdci, k podstatě křesťanského života. Umožňují nám objevit, že jsme popel milovaný Bohem, a činí nás schopnými rozestřít stejnou lásku na "popel" tolika každodenních situací, aby se v nich znovu zrodila naděje, důvěra a radost.

Datum: 27.2.2024
Jsme popel, na který Bůh dechl svůj dech života, jsme země, kterou vytvaroval svýma rukama (srov. Gn 2,7; Ž 119,73), jsme prach, z něhož povstaneme k nekonečnému životu, který je pro nás připraven navěky (srov. Iz 26,19). A jestliže v popelu, kterým jsme, hoří oheň Boží lásky, pak zjišťujeme, že jsme touto láskou prodchnuti a že jsme povoláni k lásce: milovat své bratry a sestry, být pozorní k druhým, žít soucitem, projevovat milosrdenství, dělit se s potřebnými o to, co jsme a co máme.

Datum: 26.2.2024
Když naopak budete mít odvahu sklonit hlavu a nahlédnout do svého nitra, pak budete moci objevit přítomnost Boha, který vás miluje a vždycky miloval; konečně se brnění, které jste si postavili, rozbije a vy budete moci pocítit, že jste milováni věčnou láskou.

Datum: 25.2.2024
Popel nasypaný na naši hlavu nás vybízí, abychom znovu objevili tajemství života. Říká nám: dokud budete nosit brnění, které zakrývá vaše srdce, dokud se budete maskovat maskou zdání, vystavovat umělé světlo, abyste se ukázali nepřemožitelní, zůstanete prázdní a neplodní.

Datum: 24.2.2024
Život není divadlo a postní doba nás vyzývá, abychom sestoupili z jeviště přetvářky, abychom se vrátili k srdci, k pravdě o tom, kdo jsme. Návrat do srdce, návrat k pravdě.

Datum: 23.2.2024
Návrat k srdci znamená vrátit se ke svému pravému já a ukázat ho před Bohem takové, jaké je, nahé a odhalené. Znamená to podívat se do svého nitra a uvědomit si, kým skutečně jsme, sundat masky, které často nosíme, zpomalit tempo svého horečného života, přijmout život a pravdu o sobě samých.

Datum: 22.2.2024
Postní doba nás pak ponořuje do lázně očisty a vyprázdnění: chce nám pomoci odstranit veškerý "make-up", vše, čím se odíváme, abychom vypadali přiměřeně, lépe, než jsme.

Datum: 20.2.2024
Krása nás zve k jinému způsobu bytí ve světě.

Datum: 19.2.2024
Kultura krásy nás vždy znovu uvádí do pohybu a umožňuje nám znovu začít cestu k lidštějším společnostem, propojeným hlubším bratrstvím.

Datum: 18.2.2024
Umění je velmi mocným prostředkem, jak předat poselství o kráse přírody. Vskutku, starat se o svět, který nás obklopuje a podpírá, znamená starat se o sebe.

Datum: 14.2.2024
Ptejme se dnes sami sebe: Umím naslouchat lidem, jsem k dispozici jejich dobrým prosbám? Nebo se vymlouvám, otálím, schovávám se za abstraktní a zbytečná slova? Konkrétně: kdy jsem naposledy šel navštívit osamělého nebo nemocného člověka - každý ať si odpoví ve svém srdci - nebo kdy jsem naposledy změnil své plány, abych vyhověl potřebám těch, kteří mě žádají o pomoc?

Datum: 13.2.2024
Láska potřebuje konkrétnost, láska potřebuje přítomnost, láska potřebuje setkání, láska potřebuje darovaný čas a prostor: nelze ji redukovat na hezká slova, obrázky na displeji, selfie momentky nebo uspěchané zprávy. Jsou to užitečné nástroje, které mohou pomoci, ale k lásce nestačí, nemohou nahradit konkrétní přítomnost.

Datum: 2.2.2024
Naslouchejme tedy v tomto postním období hlasu Hospodina, který nám nikdy nepřestává opakovat: Vejdi do tajemství. Vstup do tajemství, vrať se do srdce. Je to spásná výzva pro nás, kteří často žijeme na povrchu, kteří se staráme o to, aby si nás někdo všiml, kteří stále potřebujeme být obdivováni a oceňováni.

Datum: 1.2.2024
Svatý Anselm z Canterbury nám zanechal tuto výzvu, kterou si dnes večer můžeme osvojit: "Uteč na krátký čas od svých zaměstnání, zanech na chvíli svých bouřlivých myšlenek. Odhoď v této době své těžké starosti a odlož své namáhavé činnosti. Věnuj se trochu Bohu a odpočívej v něm. Vstup do hlubin své duše, odstraň vše kromě Boha a toho, co ti pomáhá ho hledat, a zavři dveře a hledej ho. Ó mé srdce, řekni nyní celým svým bytím, řekni nyní Bohu: Hledám tvou tvář. Hledám tvou tvář, Hospodine" (Proslogion, 1).

Datum: 30.1.2024
Zanechali. Co nechali za sebou? Loď a sítě, tedy život, který vedli do té chvíle. Tak často máme problém opustit své jistoty, své zvyky, protože se v nich chytíme jako ryba v síti. Ale ti, kdo jsou ve styku se Slovem, se z nástrah minulosti uzdravují, protože živé Slovo reinterpretuje život, uzdravuje i zraněnou paměť tím, že nám vštěpuje připomínku Boha a jeho skutků.

Datum: 29.1.2024
Nezapomínejme na dva základní rozměry křesťanské modlitby: naslouchání Slovu a klanění Hospodinu. Udělejme prostor Ježíšovu slovu, promodlenému Ježíšovu slovu, a stane se nám to, co se stalo prvním učedníkům. Opustili sítě a šli za ním.

Datum: 28.1.2024
To je naše riziko: zahlceni tisíci slovy necháváme Boží slovo proklouznout: slyšíme ho, ale nenasloucháme mu; nasloucháme mu, ale nedržíme se ho; držíme se ho, ale nenecháme se vyprovokovat ke změně. Především ho čteme, ale nemodlíme se, zatímco "četbu Písma svatého musí doprovázet modlitba, aby se navázal dialog mezi Bohem a člověkem" (Dei Verbum, 25).

Datum: 27.1.2024
Ptám se však sám sebe: proč se totéž mnohým z nás neděje? Tolikrát slyšíme Boží slovo, jde jedním uchem dovnitř a druhým ven: proč? Možná proto, jak nám ukazují tito svědkové, že nesmíme být ke Slovu "hluší".

Datum: 26.1.2024
Nemůžeme se obejít bez Božího slova, bez jeho jemné síly, která se jako v dialogu dotýká srdce, vtiskuje se do duše, obnovuje ji Ježíšovým pokojem, který nás činí neklidnými pro druhé. Podíváme-li se na Boží přátele, na svědky evangelia v dějinách, na světce, vidíme, že pro všechny z nich bylo Slovo rozhodující.

Datum: 25.1.2024
Ano, Slovo probouzí misii, činí z nás posly a svědky Boží pro svět plný slov, ale žíznící po tom Slově, které často ignoruje. Církev žije tímto dynamismem: je povolána Kristem, přitahována jím a posílána do světa, aby o něm vydávala svědectví. Takový je dynamismus církve.

Datum: 24.1.2024
Bratři a sestry, Boží slovo to chce udělat v každém z nás. Stejně jako u prvních učedníků, kteří přijali Ježíšova slova, opustili své sítě a vydali se vstříc úžasnému dobrodružství, tak i na březích našich životů, vedle rodinných člunů a pracovních sítí, Slovo rozvíjí Ježíšovo volání. Volá nás, abychom s ním vypluli na moře pro druhé.

Datum: 23.1.2024
Slovo tedy přitahuje k Bohu a posílá k druhým. Přitahuje k Bohu a posílá k druhým: v tom je jeho dynamika. Nenechává nás uzavřené do sebe, ale rozšiřuje srdce, nutí nás obrátit směr, zpřevracet zvyky, otevírat nové možnosti, odkrývat netušené obzory.

Datum: 22.1.2024
Boží slovo odemyká moc Ducha svatého. Je to síla, která člověka přitahuje k Bohu, jako se to stalo oněm mladým rybářům, ohromeným Ježíšovými slovy; a je to síla, která posílá k druhým, kteří jsou daleko od Hospodina, jako se to stalo Jonášovi.

Datum: 7.1.2024
mystik je ten či ta, kdo neustává v pouti.

Datum: 6.1.2024
Naopak, když nás Bůh volá, vždy nás podněcuje k cestě, jako to udělal u Abraháma, Mojžíše, proroků a všech Božích učedníků. Vysílá nás na cestu, vymaňuje nás z naší bezpečnostní zóny, zpochybňuje naše výdobytky, a právě takto nás osvobozuje, proměňuje, osvěcuje oči našeho srdce, abychom pochopili, k jaké naději nás povolal.

Datum: 5.1.2024
Nezapomínejme, že křesťanská víra nechce potvrzovat naše bezpečí, neusazuje nás v pohodlí snadných náboženských jistot, neposkytuje rychlé odpovědi na složité životní problémy.

Datum: 4.1.2024
Radost z evangelia, když ji skutečně přijmeme, v nás vyvolá pohyb následování, způsobuje opravdové vyjití ze sebe sama a staví nás na cestu, ubírající se k setkání s Pánem a k plnosti života. Exodus ze sebe sama.

Datum: 3.1.2024
Nedostatečné úsilí o rozlišování toho, co je nejlepší, často činí pastorační život monotónním, opakujícím se: náboženské úkony se množí, tradiční gesta se opakují, aniž by se viděl jejich smysl. Rozlišování nám musí pomoci, abychom byli poddajní vůči Duchu svatému, abychom dokázali volit směrnice a rozhodovat se nikoli podle světských kritérií nebo prostě podle předpisů, ale podle evangelia.

Datum: 2.1.2024
Rozlišování se zcela liší od puntičkářství těch, kteří žijí v legalistickém zploštění nebo si nárokují perfekcionismus. Je to vzepětí lásky, které rozlišuje mezi dobrým a lepším, mezi tím, co je užitečným samo o sobě a užitečným v danou chvíli, mezi tím, co obecně může být dobré, a tím, co je třeba upřednostnit v onen moment.

Datum: 1.1.2024
Naslouchání nám pomáhá žít rozlišování jako metodu našeho jednání. Pro nás všechny je tudíž důležité rozlišování, toto umění duchovního života, které nás zbavuje domněnky, že už všechno víme, rizika myslet si, že stačí aplikovat pravidla, pokušení postupovat pouhým opakováním schémat, aniž bychom brali v úvahu, že Boží tajemství nás vždycky přesahuje a že život lidí a skutečnost, která nás obklopuje, jsou a vždycky zůstanou nadřazeny myšlenkám a teoriím.

Datum: 31.12.2023
Kontemplaci se učíme v modlitbě, když klečíme před Bohem, ale nejen na kolenou, ale i srdcem! Každý den potřebujeme prosit a žádat o jeho milost, aby on otevřel naše chladné srdce a otřásl naším vlažným a povrchním životem. Proto je důležité znovu si osvojit kontemplativního ducha, který nám umožní denně objevovat, že jsme nositeli dobra, jež zlidšťuje a pomáhá vést nový život. Není nic lepšího, co bychom mohli druhým předat

Datum: 30.12.2023
Nejprve nasloucháme, pak v tichu přijímáme, přemýšlíme, interpretujeme a teprve potom můžeme dát odpověď. Tomu všemu se učíme v modlitbě, protože ta rozšiřuje srdce, umenšuje náš egocentrismus, vychovává nás k naslouchání druhým a vytváří v nás ticho kontemplace.

Datum: 29.12.2023
A nezapomínejme, že je jen jedna příležitost, kdy je přípustné dívat se na člověka shůry, a to tehdy, abychom mu pomohli povstat.

Datum: 28.12.2023
Naslouchání „na kolenou“ je nejlepší způsob, jak skutečně naslouchat, protože to znamená, že nestojíme před druhým v pozici těch, kteří si myslí, že už všechno vědí, těch, kteří si už všechno vyložili dříve než začali naslouchat, těch, kteří se na věci dívají shora, ale naopak se otevíráme tajemství druhého, připraveni pokorně přijmout to, co nám chce předat.

Datum: 27.12.2023
Naslouchání srdcem je mnohem víc než jen vyslechnutí zprávy nebo výměna informací; je to vnitřní naslouchání schopné zachytit touhy a potřeby druhého, vztah, který nás vybízí k překonání vzorců a předsudků, do nichž někdy rámujeme životy lidí kolem nás. Naslouchání je vždy začátkem cesty. Hospodin žádá svůj lid o toto naslouchání srdcem, o vztah s ním, který je živým Bohem.

Datum: 26.12.2023
Nejdražší, potřebujeme naslouchat hlásání Boha, který přichází, rozeznávat znamení jeho přítomnosti a rozhodovat se pro jeho Slovo tím, že budeme kráčet za ním. Naslouchat, rozlišovat, kráčet: tři slovesa pro naši cestu víry a pro službu.

Datum: 25.12.2023
Je útěšné zjistit, že ... se Bůh zpřítomňuje v této kolébce, v jeslích, které si dnes vybral, aby se narodil a přinesl všem Otcovu lásku; a činí tak Božím stylem: blízkostí, soucitem, něhou. Toto je Boží styl: blízkost, soucit, něha.

Datum: 24.12.2023
Tajemství Vánoc znovu probouzí v našich srdcích úžas, což je klíčové slovo, úžas z nečekané zvěsti: Bůh přichází, Bůh je zde uprostřed nás a jeho světlo navždy prolomilo temnotu světa. Toto zvěstování potřebujeme stále slyšet a přijímat.

Datum: 2.12.2023
Vyzývám každého křesťana, ať je kdekoli, aby dnes obnovil své osobní setkání s Ježíšem Kristem" (tamtéž, 1.3). Každý z nás ať si dnes udělá chvilku času a zamyslí se: "Ježíši, ty jsi v mém nitru: chci se s tebou setkávat každý den. Jsi Osoba, ne idea; jsi společník na cestě, ne program. Jsi Láska, která řeší tolik problémů. Ty jsi počátek evangelizace. Ty, Ježíši, jsi zdrojem radosti". Amen.

Datum: 1.12.2023
A pokud někdo z nás tuto radost nevnímá, ptejme se sami sebe, zda jsme Ježíše našli. Vnitřní radost. Evangelium jde vždy cestou radosti, je to velké hlásání.

Datum: 30.11.2023
Ti, kdo se jím nechají zachránit, jsou osvobozeni od hříchu, od smutku, od vnitřní prázdnoty, od izolace. S Ježíšem Kristem se vždy rodí a znovuzrodí radost. Nezapomínejme na to.

Datum: 29.11.2023
To je příznivá chvíle pro hlásání Ježíše. Proto bych chtěl všem znovu říci: "Radost z evangelia naplňuje srdce a celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem.

Datum: 28.11.2023
člověk zjišťuje, že lidstvo oplývá bratry a sestrami, kteří čekají na slovo naděje. Na evangelium se čeká i dnes: dnešní člověk je jako člověk ve všech dobách: potřebuje ho i civilizace naprogramované nevíry a institucionalizované sekularity; ba zvláště společnost, která nechává prostory náboženského smyslu opuštěné, potřebuje Ježíše.

Datum: 27.11.2023
A tak se člověk, stejně jako ti dva z Emauz, vrací do každodenního života s elánem člověka, který našel poklad: byli radostní, ti dva, protože našli Ježíše a on změnil jejich život.

Datum: 26.11.2023
Ponořeni do dnešního rychlého a zmateného prostředí se i my můžeme ocitnout v situaci, kdy žijeme víru s nenápadným pocitem rezignace a jsme přesvědčeni, že evangelium už není slyšet a že už nestojí za námahu ho hlásat. Možná nás dokonce láká myšlenka nechat "ostatní" jít vlastní cestou. Místo toho je právě teď čas vrátit se k evangeliu a objevit, že Kristus "je stále mladý a je stále zdrojem novosti" (Evangelii gaudium, 11).

Datum: 25.11.2023
To, co Ježíš dělá s učedníky, nám říká, že první, kdo mají být evangelizováni, jsou učedníci, první, kdo mají být evangelizováni, jsme my, křesťané. A to je tak důležité.

Datum: 24.11.2023
Ježíšovo narození je v dějinách i v životě důvodem k radosti: vzpomeňte si, co se stalo učedníkům z Emauz, kteří z radosti nedokázali uvěřit, a ostatní, tedy všichni učedníci dohromady, když Ježíš jde do večeřadla, nemohli radostí uvěřit. Z radosti, že Ježíš vstal z mrtvých. Setkání s Ježíšem vám vždy přináší radost, a pokud se vám to nestane, není to pravé setkání s Ježíšem.

Datum: 23.11.2023
Evangelium není ideologie: evangelium je zvěstování, zvěstování radosti. Ideologie jsou chladné, všechny. Evangelium je hřejivé svou radostí. Ideologie se neumějí usmívat, evangelium je však úsměv, vyvolává úsměv, protože se dotýká vaší duše radostnou zvěstí.

Datum: 22.11.2023
Evangelizace působí bezděčně, protože vychází z plnosti, ne z nátlaku. A když děláte evangelizaci - chcete ji tak dělat, ale tohle nejde - na základě ideologií, tak to není evangelizace, to není evangelium.

Datum: 21.11.2023
Proto nespokojený křesťan, smutný křesťan, nešťastný křesťan, nebo ještě hůře, uražený a nevrlý křesťan není důvěryhodný. Bude mluvit o Ježíši, ale nikdo mu neuvěří!

Datum: 20.11.2023
Ježíš je radost. On je Bůh, který se stal člověkem a přišel k nám! Otázka tedy, drazí bratři a sestry, nezní, zda zvěstovat, ale jak zvěstovat, a toto "jak" znamená s radostí. Buď budeme Ježíše hlásat s radostí, nebo ho hlásat nebudeme, protože žádný jiný způsob hlásání není schopen přinést pravou Ježíšovu skutečnost.

Datum: 4.10.2023
Bratři, sestry, ptejme se sami sebe: umím já, křesťan, vyjít vstříc druhým? A jsem velkorysý, jsem velkorysý ke každému, umím dát ono "více" porozumění a odpuštění, jak to se mnou dělal a dělá každý den Ježíš?

Datum: 3.10.2023
A dokonce i v našich vztazích, které jsou základem společnosti, se spravedlnost, kterou praktikujeme, někdy nedokáže vymanit z klece vypočítavosti a my se omezujeme na dávání podle toho, co dostáváme, aniž bychom se odvážili udělat něco navíc, aniž bychom vsadili na účinnost dobra konaného zdarma a lásky nabízené s širokým srdcem.

Datum: 2.10.2023
Někdy se dokonce jako církev, místo abychom vycházeli ven v každou denní dobu a rozpřáhli náruč ke každému, můžeme cítit jako premianti ve třídě, odsuzovat ostatní na dálku, aniž bychom mysleli na to, že i je Bůh miluje stejnou láskou, jakou má k nám.

Datum: 1.10.2023
Bratři a sestry, někdy nám hrozí, že budeme mít s Bohem "kupecký" vztah a budeme spoléhat spíše na svou zdatnost než na jeho velkorysost a milost.

Datum: 30.9.2023
Lidská spravedlnost říká "dát každému, co si zaslouží", zatímco Boží spravedlnost neměří lásku na vahách našich výnosů, našich výkonů nebo našich selhání: Bůh nás prostě miluje, miluje nás proto, že jsme děti, a činí tak bezpodmínečnou láskou, láskou bezplatnou.

Datum: 29.9.2023
Právě proto, že má tak široké srdce, Bůh oplácí každému stejnou "mincí", kterou je jeho láska. Zde je hlavní smysl podobenství: dělníci poslední hodiny jsou placeni stejně jako ti první, protože ve skutečnosti je Boží spravedlnost vyšší. Jde dál.

Datum: 28.9.2023
Jeho srdce se totiž nikdy neopozdí, stále nás hledá a čeká na nás. Nezapomínejme na to: Hospodin nás vždy hledá a čeká na nás, vždy!

Datum: 27.9.2023
V podobenství jsou dělníky nejen lidé, ale především Bůh, který vychází celý den, aniž by se unavil. Takový je Bůh: nečeká na naše úsilí, aby k nám přišel, neprovádí zkoušku, aby zhodnotil naše zásluhy, než nás vyhledá, nevzdává se, když se opozdíme s odpovědí; naopak, sám převzal iniciativu a v Ježíši k nám "vyšel", aby nám ukázal svou lásku

Datum: 26.9.2023
Bůh je ten, kdo vychází v každou hodinu, aby nás volal. V podobenství se říká, že pán "vyšel za úsvitu, aby si vzal nádeníky na svou vinici", ale pak pokračuje ve vycházkách v různých denních dobách až do západu slunce, aby hledal ty, které ještě nikdo nevzal do práce.

Datum: 27.8.2023
Prosil jsem Pannu Marii, aby vás chránila a pečovala o vás, osušila vaše skryté slzy, oživila ve vás radost ze služby a denně z vás činila pastýře zamilované do Ježíše, připravené z lásky k němu dávat svůj život bez míry.

Datum: 26.8.2023
Vyhrňme si rukávy a pokrčme kolena (vy, kteří můžete!), modleme se k Duchu svatému jeden za druhého, prosme ho, aby nám pomohl neupadnout v osobním životě i v pastoračním působení do onoho náboženského zdání plného tolika věcí, ale prostého Boha, abychom nebyli činovníky posvátna, ale vášnivými hlasateli evangelia, nikoli státními kleriky, ale pastýři lidu. Potřebujeme osobní a pastorační obrácení“.

Datum: 25.8.2023
A symptomy takového klerikalismu jsou právě ztráta ducha chval a radostné nezištnosti. Ďábel se vkrádá, když se pěstují stížnosti, negativismus a chronická nespokojenost s tím, co se nedaří. Takto se ironie stává cynismem a necháváme se pohltit atmosférou kritiky a hněvu kolem nás, místo abychom byli těmi, kdo s evangelijní prostotou a mírností, s laskavostí a úctou pomáhají svým bratrům a sestrám vyjít z tekutých písků nevrlosti.

Datum: 24.8.2023
Klerikalismus však může postihnout každého, dokonce i laiky a pastorační pracovníky: člověk může při vykonávání svých služeb a charismat skutečně přijmout klerikálního ducha, žít své povolání elitářským způsobem, uzavírat se do své vlastní skupiny a stavět zdi vůči okolí, rozvíjet majetnické vazby vůči rolím ve společenství, pěstovat arogantní a povýšené postoje vůči druhým.

Datum: 23.8.2023
A já, jako starý člověk, mám chuť vám od srdce říct, že mi dělá starosti, když upadáme zpět do forem klerikalismu; když, možná aniž bychom si to uvědomovali, dáváme lidem najevo, že jsme nadřazení, privilegovaní, postaveni výše, a tedy odděleni od ostatního svatého Božího lidu.

Datum: 22.8.2023
Promiňte, že to opakuji, ale myslím, že mi jako kněží rozumíte, protože i vy sdílíte to, v co věříte, upřímně, podle té krásné a typicky římské (dialektálně římské!) vlastnosti, kdy upřímnost rtů vychází ze srdce a chutná po srdci!

Datum: 21.8.2023
Duchovní zesvětštění je „zdvořilé“ pokušení, protože se plíživě vkrádá a umí se dovedně skrývat za dobré zdání, a to i v rámci 'náboženských' motivací.

Datum: 20.8.2023
Jak v tom všem nerozpoznat aktualizovanou verzi onoho pokryteckého formalismu, který Ježíš viděl u některých tehdejších náboženských představitelů a který mu v průběhu jeho veřejného života způsobil snad více utrpení než cokoli jiného?.

Datum: 19.8.2023
K tomu dochází, když se dáme okouzlit svody pomíjivosti, průměrnosti a zvyku, pokušeními moci a společenského vlivu. A dále marnivostí a narcismem, doktrinální neústupností a liturgickým estetismem..., to znamená, že namísto Boží slávy vyhledáváme lidskou slávu a osobní blahobyt.

Datum: 18.8.2023
Způsob života, který redukuje duchovnost na zdání: vede nás k tomu, abychom byli 'nádeníky duchovna', lidmi oděnými do posvátných forem, kteří ve skutečnosti nadále myslí a jednají podle módy tohoto světa.

Datum: 17.8.2023
Co od nás Pán v této naší době žádá, kam nás vede Duch, který nás pomazal a poslal jako apoštoly evangelia? V modlitbě se mi stále vrací, že na nás Bůh naléhá, abychom šli do hloubky v boji proti duchovnímu zesvětštění“.

Datum: 16.8.2023
... i pro kněze mají být tyto letní dny časem, kdy načerpají sil po námaze kněžské služby, a zdůrazňuje, že tato služba se nepoměřuje pastoračními úspěchy. Ježíš od apoštolů nepožadoval pracovní plán diktovaný kritériem efektivity, ale nabízel péči a občerstvení.

Datum: 22.5.2023
Bratři a sestry, žijme v přítomnosti, berme přítomnost do rukou, ale nenechme se jí zahltit; vzhlížejme vzhůru, dívejme se k nebi, pamatujme na cíl, mysleme na to, že jsme povoláni k věčnosti, k setkání s Bohem. A z nebe do srdce dnes obnovme Ježíšovu volbu, volbu milovat ho a kráčet za ním.

Datum: 21.5.2023
Následujte Ježíše a napodobujte ho, zejména projevy blízkosti a milosrdenství vůči druhým. To je kompas k dosažení nebe: milovat Ježíše, cestu, a stávat se znamením jeho lásky na zemi.

Datum: 20.5.2023
Ježíš sám je cestou, kterou je třeba následovat, abychom žili v pravdě a měli život v hojnosti. On je cesta, a proto víra v něj není "balíčkem myšlenek", balíčkem idejí, kterým je třeba věřit, ale cestou, kterou je třeba projít, cestou, kterou je třeba vykonat, cestou s ním.

Datum: 19.5.2023
Jakmile objevíme cíl, začneme se i my, podobně jako apoštol Tomáš v dnešním evangeliu, ptát: jak k němu dojít, kudy vede cesta? Někdy, zvláště když je třeba čelit velkým problémům a máme pocit, že zlo je silnější, se ptáme sami sebe: co mám dělat, kudy mám jít?

Datum: 18.5.2023
Nesmíme ztratit cíl ze zřetele, i když dnes riskujeme, že na něj zapomeneme, že zapomeneme na konečné otázky, na ty důležité: Kam jdeme? Kam kráčíme? Pro co stojí za to žít? Bez těchto otázek jen vtěsnáváme život do přítomnosti, myslíme si, že si ho musíme co nejvíc užít, a nakonec skončíme u toho, že žijeme pro tento den, bez účelu, bez cíle. Nezapomínejme na velikost a krásu cíle!

Datum: 17.5.2023
Ježíš se od nás neoddělil, ale otevřel nám cestu a očekává náš konečný cíl: setkání s Bohem Otcem, v jehož srdci je místo pro každého z nás. Když tedy zažíváme únavu, zmatek, a dokonce i selhání, vzpomeňme si, kam náš život směřuje.

Datum: 16.5.2023
Ježíš vidí zmatek učedníků, vidí jejich strach, že budou opuštěni, stejně jako se to stává nám, když jsme nuceni se odloučit od někoho, koho milujeme. A tak říká: "Jdu vám připravit místo, abyste i vy byli tam, kde jsem já". Ježíš používá známý obraz domova, místa vztahů a intimity. V Otcově domě je pro vás místo, jste vítáni, budete navždy vítáni teplem objetí a já jsem v nebi a připravuji vám místo!

Datum: 18.4.2023
Jsi ochoten připustit, aby ti Ježíš změnil srdce, anebo jsi vlažný, nehybný křesťan? Zamysli se nad tím trochu: jsi nadšený Ježíšem, jdeš kupředu? Trochu nad tím popřemýšlej…

Datum: 17.4.2023
de o to nenechat si uniknout příležitost hlásat evangelium pokoje, toho pokoje, který Kristus umí dát víc a lépe než svět. A proto vás vyzývám, abyste byli evangelizátory, kteří se hýbou beze strachu, kteří jdou vpřed, aby přinášeli Ježíšovu krásu, aby přinášeli novost Ježíše, který všechno mění.

Datum: 16.4.2023
Zvěstovatel je připraven se vydat na cestu a ví, že Hospodin projde překvapivým způsobem; musí být proto svobodný od schémat a připravený na nečekanou a novou událost: připravený na překvapení. Ten, kdo hlásá evangelium, nemůže zkamenět v klecích přijatelnosti nebo v tom, že "tak se to dělalo vždycky", ale je připraven následovat moudrost, která není z tohoto světa,

Datum: 15.4.2023
ení hlásání bez pohybu, bez chůze. Evangelium se nehlásá na místě, zavření v kanceláři, u svého stolu nebo u počítače, kde se někdo argumentačně pře jako "lev s klávesnicí" a kde se kreativita hlásání nahrazuje kopírováním a vkládáním myšlenek převzatých z toho či onoho zdroje. Evangelium se hlásá pohybem, chůzí, cestou.

Datum: 14.4.2023
Ten, kdo jde hlásat, se musí pohybovat, musí chodit!Není hlásání bez pohybu, bez "vycházení vstříc", bez iniciativy. To znamená, že není křesťana, pokud není v pohybu, není křesťana, pokud nevychází sám ze sebe, aby se vydal na cestu a přinášel hlásání.

Datum: 13.4.2023
Nelze přehlížet starostlivost, s níž se někteří věnují nesprávným činnostem i v samotném křesťanském společenství; někdo se může chlubit falešnou evangelijní horlivostí, zatímco ve skutečnosti sleduje ješitnost nebo vlastní přesvědčení či tak trochu sebelásku.

Datum: 12.4.2023
Někdy máme co do činění s nesprávně zaměřenou horlivostí, urputně dodržující čistě lidské a pro křesťanské společenství už přežité normy. "Tito," píše apoštol, "se o vás starají, ale nemyslí to dobře" (Gal 4,17).

Datum: 11.4.2023
Bratři a sestry, vyprošujme si dnes tuto milost: umět milovat opuštěného Ježíše a umět milovat Ježíše v každém opuštěném člověku. Prosíme o milost umět vidět, umět rozpoznat Krista, který v nich stále naříká. Nedovolme, aby se jeho hlas ztratil v ohlušujícím tichu lhostejnosti. Bůh nás nenechal samotné; pečujme o ty, kdo jsou ponecháni sami. Teprve pak učiníme vlastními touhy a pocity Toho, který kvůli nám "vyprázdnil sám sebe" (Flp 2,7). Který se zcela vyprázdnil kvůli nám.

Datum: 10.4.2023
Opuštěný Ježíš nás žádá, abychom měli oči a srdce pro opuštěné. A pro nás, učedníky Opuštěného, nikdo nesmí být odstrčen na okraj, nikdo nesmí být ponechán sám; protože, nezapomínejme, odmítnutí a vyloučení jsou živými ikonami Krista, připomínají nám jeho šílenou lásku, jeho opuštěnost, která nás zachraňuje před veškerou samotou a opuštěností.

Datum: 9.4.2023
Ale je tu také tolik neviditelných, skrytých, opuštěných Kristů, kteří jsou odhozeni v bílých rukavičkách: nenarozené děti, staří lidé ponechaní sami sobě, staří lidé, kteří mohou být vaším otcem, možná vaší matkou, dědečkem, babičkou... opuštění v geriatrických nemocnicích, nemocní, které nikdo nenavštěvuje, postižení, kteří jsou ignorováni, mladí lidé, kteří v sobě cítí velkou prázdnotu, aniž by někdo skutečně vyslechl jejich výkřik bolesti. A nenacházejí jinou cestu než sebevraždu... Dnešní opuštění. Dnešní Kristové.

Datum: 8.4.2023
Tolik lidí potřebuje naši blízkost, tolik opuštěných. I já potřebuji, aby mě Ježíš pohladil a přiblížil se ke mně, a proto za ním chodím k těm opuštěným, osamělým. Chce, abychom se starali o bratry a sestry, kteří se mu nejvíce podobají, o něj v krajním údělu bolesti a osamělosti. Nejen lidé, ale i dnes, drazí bratři a sestry, je tolik "opuštěných Kristů". Jsou tu celé národy vykořisťované a ponechané samotě; jsou tu chudí lidé, kteří žijí na křižovatkách našich ulic a jejichž pohledu nemáme odvahu čelit; jsou tu migranti, kteří už nejsou tvářemi, ale čísly; jsou tu zavržení vězni, lidé zapsaní do seznamu problémů.

Datum: 7.4.2023
Bratři a sestry, taková láska, až do konce, takováto Ježíšova láska dokáže proměnit naše kamenná srdce v srdce z masa. Je to láska schopná slitování, něhy, soucitu. A to je Boží styl: blízkost, soucit a něha. Bůh je takový. Opuštěný Kristus nás vede k tomu, abychom ho hledali a milovali v opuštěných. Protože v nich nejsou jen potřební, ale je tam On, je s nimi, Ježíš opuštěný, ten, který nás zachránil tím, že sestoupil do hlubin našeho lidského stavu. On je s každým z nich, opuštěným až k smrti. A Ježíš je takový pro každého z nás.

Datum: 6.4.2023
A proč k tomu došlo? Pro nás neexistuje jiná odpověď. Je to pro nás. Bratři a sestry, dnes to není představení. Každý z nás, když naslouchá Ježíšovu opuštění, ať si řekne: Pro mě. Toto opuštění je cena, kterou za mě zaplatil. S každým z nás soucítil až do krajnosti, aby s námi byl až do konce. Zakusil opuštění, aby nás nenechal rukojmími opuštěnosti a byl navždy po našem boku. Každý z nás může říci: v mých pádech, v mé opuštěnosti, když se cítím zrazen nebo jsem zradil druhé, když se cítím opuštěný nebo jsem zavrhl druhé, pomysleme si, že i On byl opuštěn, zrazen, zavržen. A tam Ho nacházíme. Když se cítím ukřivděný a ztracený, když už si nevím rady, On je se mnou, v tisícerých vírech otázek a s tolika nezodpovězenými "proč", On je tam.

Datum: 5.4.2023
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? V Bibli je sloveso "opustit" silné; objevuje se ve chvílích krajní bolesti: ve ztroskotaných láskách, odmítnutých a zrazených; v zavržených a ztracených dětech; v situacích zavržení, ovdovění a osiření; ve vyčerpaných manželstvích, ve vyloučeních, která zbavují sociálních vazeb, v útlaku nespravedlnosti a v osamělosti nemoci: zkrátka v nejdrastičtějších zpřetrháních vazeb. Tam se říká toto slovo: "opuštění". Kristus to přinesl na kříž, vzal na sebe hřích světa. A na vrcholu On, jednorozený a milovaný Syn, zakusil situaci, která mu byla nejcizejší: opuštěnost, vzdálenost od Boha.

Datum: 4.4.2023
Zde je nejtrýznivější utrpení, je to utrpení ducha: v nejtragičtější hodině Ježíš zakouší opuštění Bohem. Nikdy předtím nenazval Otce obecným jménem Bůh. Nikdy. (Vždy říkal) Otče... Skutečnou událostí je krajní snížení, tedy opuštění svého Otce, opuštění Boha. Kristus jde tak daleko, že trpí z lásky k nám, až je to pro nás těžké vůbec pochopit. Vidí zavřené nebe, zakouší trpkou hranici žití, ztroskotání existence, zhroucení všech jistot: volá "proč, proč". Proč, Ty, Bože, proč?!

Datum: 3.4.2023
"Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Je to jediné zvolání, které Ježíš na kříži pronesl v evangeliu, které jsme dnes slyšeli. Jsou to tedy slova, která nás přivádějí k jádru Kristova utrpení, k vyvrcholení utrpení, které podstoupil, aby nás spasil. "Proč jsi mě opustil?" Ježíšova utrpení byla mnohá, mnohá, a pokaždé, když posloucháme vyprávění o pašijích, vstupujeme do nich. Ve vší této bolesti však Ježíšovi zůstala jedna jistota: Otcova blízkost. Nyní se však děje něco nemyslitelného; před smrtí volá: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?". Ježíš je opuštěn.

Datum: 2.4.2023
aždý z nás si vzpomene: Byl v mém životě nějaký silný okamžik, kdy jsem se setkal s Ježíšem? A stalo se v mém životě něco krásného a významného, kvůli tomu, že jsem za sebou nechal jiné, méně důležité věci? A dnes, je něco, čeho se mám podle Ježíše vzdát? Jaké materiální věci, způsoby myšlení, návyky musím opustit, abych mohl říci "ano" Ježíši? Nebojte se opouštět, pokud jde o následování Ježíše: vždy tak najdeme to lepší.

Datum: 1.4.2023
Myslím například na některé profese, například na lékaře nebo zdravotníky, kteří se vzdali tolika volného času, aby se připravili a studovali, a nyní konají dobro tím, že věnují mnoho hodin ve dne i v noci, mnoho fyzické i duševní energie nemocným; myslím na pracovníky, kteří opouštějí své pohodlí, kteří opouštějí pohodlnost, aby přinesli domů chléb. Zkrátka, aby člověk naplnil svůj život, musí přijmout výzvu k opuštění. Přijmout výzvu k odchodu. A k tomu Ježíš zve každého z nás.

Datum: 31.3.2023
A je třeba se také vzdát času, který je promrhán na spoustu zbytečných věcí. Jak krásné je nechat to všechno za sebou, například prožívat únavné, ale naplňující riziko služby nebo věnovat se modlitbě, abychom rostli v přátelství s Bohem. Myslím také na mladou rodinu, která opouští klidný život, aby se otevřela nepředvídatelnému a krásnému dobrodružství mateřství a otcovství; člověk něco opouští, aby prožil toto krásné dobrodružství. Je to oběť, ale stačí jeden pohled na děti, abychom pochopili, že bylo správné opustit určitý rytmus pohodlí, abychom měli tuto radost.

Datum: 30.3.2023
Být s Ježíšem tedy vyžaduje odvahu něco opustit, vydat se na cestu. Co musíme nechat za sebou? Určitě naše neřesti, naše hříchy, které jsou jako kotvy, jež nás drží u břehu a brání nám vyplout na moře. Abychom mohli začít opouštět, je správné začít prosbou o odpuštění: odpuštění za věci, které nebyly dobré, ale tyto věci pak opouštím a jdu dál. Musíme však také opustit to, co nám brání žít naplno, například opustit takové věci, jako je strach, opustit sobecké kalkulace, opustit záruky, abychom zůstali v bezpečí, ale žili špatně.

Datum: 29.3.2023
Dříve či později přijde chvíle, kdy je třeba odejít a následovat ho (srov. Lk 11,27-28). A tam je třeba se rozhodnout: opustím některé jistoty a vydám se vstříc novému dobrodružství, nebo zůstanu tam, kde jsem? Je to rozhodující okamžik pro každého křesťana, protože zde jde o smysl všeho ostatního. Setkání s Ježíšem: co mám dělat? Opustím například své sobectví a půjdu za ním, nebo zůstanu tam, kde jsem? Zde jde o všechno. Pokud člověk nenajde odvahu k tomu, aby se vydal na cestu, hrozí, že zůstane divákem své vlastní existence a bude žít svou víru polovičatě.

Datum: 28.3.2023
Opusťte, abyste mohli následovat. A s Ježíšem je to vždycky tak. Člověk tak nějak začíná cítit jeho úchvatnost, snad díky ostatním. Pak se poznání může stát osobnějším a zažehnout světlo v srdci. Stane se z toho něco krásného, o co se můžete podělit: "Víte, ten úryvek z evangelia mě zasáhl, ta zkušenost služby se mě dotkla": něco, co se takto dotkne vašeho srdce. A tak to museli udělat i první učedníci (srov. J 1,40-42).

Datum: 8.1.2023
Ježíši, hledíme na Tebe, ležícího v jeslích. Vidíme Tě tak blízko, navždy blízko nás: děkujeme Ti, Pane. Vidíme Tě chudého, učíš nás, že pravé bohatství nespočívá ve věcech, ale v lidech, zvláště v chudých: odpusť nám, jestli jsme Tě v nich nepoznali a nesloužili Ti. Vidíme tě konkrétně, protože konkrétní je tvá láska k nám: Ježíši, pomoz nám dát naší víře tělo a život. Amen.

Datum: 7.1.2023
Bratři a sestry, nenechme si tyto Vánoce ujít, aniž bychom udělali něco dobrého. Protože je to jeho svátek, jeho narozeniny, dejme mu dary, které se mu líbí! O Vánocích je Bůh konkrétní: v jeho jménu oživme trochu naděje v těch, kdo ji ztratili!

Datum: 6.1.2023
On, kterého Maria něžně zavinula do plenek, chce, abychom byli oděni do lásky. Bůh nechce zdání, ale konkrétnost.

Datum: 5.1.2023
A proto se nespokojí se zdánlivostí. On, který se stal tělem, nechce jen dobré úmysly. On, který se narodil v jeslích, hledá konkrétní víru, která se skládá z klanění a lásky, nikoli z tlachání a vnějšího zdání. On, který se obnažil v jeslích a obnaží se na kříži, nás žádá o pravdu, abychom šli k nahé realitě věcí, abychom výmluvy, ospravedlnění a pokrytectví položili k nohám jeslí.

Datum: 4.1.2023
Jesle k nám promlouvají konkrétně. Dítě v jeslích představuje skutečně nápadný, až surový výjev. Připomíná nám, že Bůh se skutečně stal tělem. A tak teorie, krásné myšlenky a zbožné pocity vůči němu už nestačí. Ježíš, který se narodil chudý, žil chudý a zemřel chudý, nemluvil o chudobě, ale žil ji naplno pro nás. Od jeslí až po kříž byla jeho láska k nám hmatatelná, konkrétní: od narození až po smrt přijal tesařův syn drsnost dřeva, drsnost naší existence. Nemiloval nás slovy, nemiloval nás naoko!

Datum: 3.1.2023
Samozřejmě není snadné opustit hřejivé teplo světského života a přijmout strohou krásu betlémské jeskyně, ale pamatujme, že bez chudých to nejsou pravé Vánoce. Bez nich slavíme Vánoce, ale ne ty Ježíšovy. Bratři, sestry, o Vánocích je Bůh chudý: ať se znovu zrodí láska!

Datum: 2.1.2023
A první osobou, prvním bohatstvím, je sám Ježíš. Chceme však stát po jeho boku? Přibližujeme se k Němu, milujeme Jeho chudobu? Nebo raději zůstáváme v pohodlí svých vlastních zájmů? Navštěvujeme ho především tam, kde je, tedy v chudých jeslích našeho světa? Tam je přítomen. A my jsme povoláni být církví, která uctívá chudého Ježíše a slouží Ježíši v chudých.

Datum: 1.1.2023
Betlémské jesle k nám promlouvají nejen o blízkosti, ale také o chudobě. Kolem jesliček toho vlastně moc není: chrastí a pár zvířat a nic víc. Lidé se ohřívali v hotelích, ne v chladných stájích hostinců. Ale Ježíš se narodil právě tam a jesle nám připomínají, že kolem sebe neměl nikoho jiného než ty, kteří ho milovali: Marii, Josefa a pastýře; všechny chudé lidi spojovala náklonnost a úcta, nikoli bohatství a velké možnosti. Chudé jesle tak ukazují skutečné bohatství života: ne peníze a moc, ale vztahy a lidi.

Datum: 31.12.2022
Bratře, sestro, dnes večer se ti Bůh přibližuje, protože mu na tobě záleží. Z jeslí ti jako pokrm pro tvůj život říká: „Pokud se cítíš sžírán událostmi, pokud tě sžírá vina a nedostatečnost, pokud hladovíš po spravedlnosti, já, Bůh, jsem s tebou. Vím, co prožíváš, zažil jsem to v těch jeslích. Znám tvé trápení a tvou historii. Narodil jsem se, abych ti řekl, že jsem s tebou a vždycky s tebou budu.“ Vánoční jesličky, první poselství o Bohu, který se narodil jako dítě, nám říkají, že je s námi, že nás miluje, že nás hledá.

Datum: 30.12.2022
Bůh není otec, který požírá své děti, ale Otec, který nás v Ježíši činí svými dětmi a sytí nás laskavostí. Přichází, aby se dotkl našich srdcí a řekl nám, že jediná síla, která mění běh dějin, je láska. Nezůstává vzdálený, nezůstává mocný, ale přibližuje se a pokořuje; On, který seděl v nebi, se nechává položit do jeslí.

Datum: 29.12.2022
V jeslích, které jsou symbolem nepřijetí a nepohodlí, se Bůh cítí pohodlně: přichází tam, protože v tom spočívá problém lidstva, totiž v lhostejnosti vyvolané nenasytnou touhou vlastnit a spotřebovávat. Tam se narodil Kristus a my ho v těch jeslích objevujeme jako blízkého. Přichází tam, kde se konzumuje potrava, aby se stal naším pokrmem.

Datum: 28.12.2022
Blízkost. Jesličky slouží k tomu, aby se jídlo přiblížilo k ústům a rychleji se zkonzumovalo. Může tak symbolizovat určitý aspekt lidskosti: nenasytnost v konzumaci. Neboť zatímco zvířata ve stáji spotřebovávají potravu, lidé ve světě, lačnící po moci a penězích, spotřebovávají i své bližní, své bratry. Kolik válek! A na kolika místech jsou i dnes důstojnost a svoboda pošlapávány! A obětí lidské nenasytnosti jsou vždy především křehcí a slabí lidé.

Datum: 27.12.2022
Proč jsou ale jesle tak důležité? Protože je to znamení, kterým Kristus ne náhodou vstupuje na světovou scénu. Je to manifest, kterým se představuje, způsob, jakým se Bůh rodí do dějin, aby je oživil. Co nám tedy chce prostřednictvím jesliček sdělit? Chce nám sdělit přinejmenším tři věci: blízkost, chudobu a konkrétnost.

Datum: 26.12.2022
Začíná vlastně situací podobnou té naší: všichni jsou zaměstnáni a vytíženi důležitou událostí, kterou je třeba oslavit, velkým sčítáním lidu, jež si vyžádalo mnoho příprav. V tomto smyslu byla tehdejší atmosféra podobná té, která nás obklopuje o Vánocích dnes. Od tohoto světského scénáře se však evangelijní příběh vzdaluje: Zaměřuje se na malý, zdánlivě bezvýznamný předmět, který zmiňuje třikrát: Jesličky. abychom našli smysl Vánoc, musíme se podívat právě sem.

Datum: 26.12.2022
Bůh chtěl zjevit velikost své lásky, která se projevuje úsměvem a rukama vztaženýma ke komukoli.

Datum: 25.12.2022
Co nám tato noc vlastně ještě říká? Po dvou tisíciletích od Ježíšova narození, po mnoha Vánocích, které jsme slavili mezi ozdobami a dárky, po tolika konzumních zvycích, které zahalily tajemství, jež slavíme, existuje riziko: o Vánocích toho tolik víme, ale zapomínáme na jejich smysl. Jak tedy najdeme smysl Vánoc? A především, kde jej hledat? Zdá se, že evangelium o Ježíšově narození je napsáno právě proto, aby nás vzalo za ruku a dovedlo nás zpět tam, kde nás Bůh chce mít. Následujme tedy evangelium.

Datum: 25.12.2022
Ve slabosti a křehkosti skrývá Bůh svoji moc, která všechno tvoří a přetváří.

Datum: 24.12.2022
V novém světě, který započal Ježíš, je prostor pro všechno, co je lidské, a pro každé stvoření.

Datum: 23.12.2022
Setkání Boha s jeho dětmi, k němuž dochází díky Ježíši, dává život našemu náboženství.

Datum: 22.12.2022
Setkání Boha s jeho dětmi, k němuž dochází díky Ježíši, dává život našemu náboženství.

Datum: 21.12.2022
V Ježíši nám Otec daroval bratra, který nás přichází hledat, když jsme dezorientovaní a ztrácíme směr.

Datum: 20.12.2022
Bůh s námi chtěl sdílet všechno, aby nás nenechal nikdy samotné.

Datum: 19.12.2022
Konkrétní skutky milosrdenství dosvědčují radost ze setkání s Ježíšem a jeho lásku.

Datum: 18.12.2022
Každý z nás se stává nositelem radostné zvěsti pro ty, s nimiž se setkává.

Datum: 17.12.2022
Bůh vždycky udivuje, je nepředvídatelný, neustále mimo naše schémata.

Datum: 16.12.2022
Ježíš je tím novým ve starém světě a přišel uzdravit a obnovit náš život a svět a vrátit jim původní nádheru.

Datum: 15.12.2022
Boží blízkost přináší světlo tam, kde je tma, a osvěcuje ty, kdo procházejí temnotou utrpením.

Datum: 14.12.2022
Tajemství Ježíšova života je nesmírně blízké našemu každodennímu životu.

Datum: 13.12.2022
On nás miluje do té míry, že se s námi sjednocuje, abychom se i my mohli sjednotit s ním.

Datum: 21.8.2022
Vstát, aby se sloužilo, jít ven, starat se o druhé a tvořit: to jsou typické hodnoty mladých lidí. Vyzývám všechny, aby je praktikovali...

Datum: 20.8.2022
Povzbuzuji vás všechny, abyste žili v každodenním zasvěcení Panně Marii, a ona vám pomůže růst jako tým a sdílet přijaté dary v duchu dialogu a vzájemného přijetí.

Datum: 19.8.2022
Když člověk přijme do svého života Marii, Matku, nikdy neztratí střed, kterým je Pán. Protože Maria nikdy neukazuje na sebe, ale na Ježíše a na své bratry a sestry.

Datum: 18.8.2022
V této virtuální době a následné osamělosti, do které se mnozí vaši vrstevníci dostávají, jste se rozhodli růst jako tým. Jděte vpřed, stavte mosty, hrajte jako tým!

Datum: 17.8.2022
Nikdo nemůže říci: "Zachraňuji se sám." Všichni jsme ve vztahu, abychom se naučili být týmem. Bůh chtěl vstoupit do této dynamiky vztahů a přitahuje nás k sobě ve společenství, dává našemu životu plný smysl identity a sounáležitosti.

Datum: 16.8.2022
Prožíváte zkušenost týmu, skupiny. To je dar, ne samozřejmost! Být součástí společenství, rodiny rodin, které předávají žitou víru, je velký dar!

Datum: 15.8.2022
Chtěli jste z mých úst slyšet, že svatá Matka církev miluje každého z vás a počítá s ním. A je to tak! Církev miluje to, co miloval Ježíš.

Datum: 14.8.2022
Na konci našeho života nás Bůh požádá, abychom vydali počet ze statků, které nám svěřil. Bdělost tedy obnáší také odpovědnost – tedy věrné zachování a správu oněch dober. Obdrželi jsme přemnohé: život, víru, rodinu, vztahy, práci, ale též místa, kde žijeme, naše města, stvoření. Tolik jsme toho dostali. Zkusme si položit otázku, zda pečujeme o toto dědictví, které nám Pán odkázal? Chráníme jeho krásu, anebo těchto věcí užíváme jen pro sebe či kvůli momentální osobní výhodnosti?

Datum: 13.8.2022
Vědomí toho, že Pán nad námi ve své lásce bdí, nás ovšem neopravňuje ke spánku a lenosti! Naopak, podněcuje nás k bdělosti a pozornosti. Milovat totiž znamená dbát na druhého člověka, všimnout si jeho nouze, projevit ochotu k vyslechnutí a přijetí, prokázat připravenost.

Datum: 12.8.2022
Ježíš nás naopak ujišťuje: „Nebojte se!“ Důvěřujte Otci, který vám chce dát vše, co doopravdy potřebujete. Daroval vám už svého Syna a Království, ustavičně vás provází a denně se vás ujímá. Nebojte se: to je ona jistota, k níž máme přilnout srdcem. Nebojte se.

Datum: 11.8.2022
Někdy vnímáme, že jsme uvízli v pocitech malomyslnosti a úzkostlivosti. Obáváme se, že neobstojíme, že se nám nedostane uznání a lásky, že se nám nepodaří uskutečnit naše plány a nikdy nebudeme šťastní. Trmácíme se tedy, abychom našli řešení a prostor k vyniknutí, hromadili statky a bohatství, získali své jistoty, ale jak to nakonec dopadá? V konečném důsledku pak žijeme v trvalém strachu a úzkostlivosti.

Datum: 10.8.2022
Vyjdeme-li ráno z domu s myšlenkou na Ježíšovo slovo, den jistě získá tón poznamenaný tímto slovem, které má moc řídit naše jednání podle toho, co chce Pán.

Datum: 9.8.2022
Někdy začínáme své dny automaticky, děláme věci... jako slepice. Ne. Svůj den musíme začít nejprve pohledem na Pána, krátce se zastavit u jeho slova, ale ať je to inspirace pro celý den.

Datum: 8.8.2022
Nechme se těmito stránkami zpytovat a ptejme se sami sebe, jak se daří našemu životu, mému životu, zda je v souladu s tím, co říká Ježíš, nebo ne. Ptejme se především sami sebe: když začínám svůj den, vrhám se bezhlavě do věcí, které mám udělat, nebo nejprve hledám inspiraci v Božím slově?

Datum: 7.8.2022
Bratři a sestry, využijme tento prázdninový čas k tomu, abychom se zastavili a naslouchali Ježíši. Dnes je stále obtížnější najít volné chvíle k meditaci. Pro mnoho lidí je pracovní rytmus frenetický a únavný. Letní období může být také cenné pro otevření evangelia a jeho pomalou četbu, beze spěchu, každý den jeden krok, jeden malý úryvek evangelia. To nás přivádí k Ježíšově dynamice.

Datum: 6.8.2022
To nic neubírá na hodnotě praktického nasazení, ale nemá předcházet naslouchání Ježíšovu slovu, nýbrž z něj musí vycházet, musí být oživováno jeho Duchem. V opačném případě se redukuje na povyk a rozčilování se nad mnoha věcmi, redukuje se na sterilní aktivismus.

Datum: 5.8.2022
Ježíšovo slovo není abstraktní, je to učení, které se dotýká života a utváří ho, mění ho, osvobozuje ho od otupělosti zla, uspokojuje a vlévá radost, která nepomíjí: Ježíšovo slovo je tou nejlepší částí, tou částí, kterou si vybrala Maria. Proto ji dává na první místo: zastaví se a naslouchá. Zbytek přijde později.

Datum: 4.8.2022
Evangelium říká: "Maria seděla u Pánových nohou a naslouchala jeho slovu" (v. 39). Všimněte si: neposlouchala ve stoje a nedělala u toho něco jiného, ale seděla u Ježíšových nohou. Pochopila, že není hostem jako ostatní. Na první pohled se zdá, že přišel přijímat, protože potřebuje jídlo a přístřeší, ale ve skutečnosti nám Mistr přišel dát sám sebe skrze své slovo.

Datum: 3.8.2022
Marie si uvědomila, že existuje "lepší stránka", která má být na prvním místě. Všechno ostatní přichází jako voda tekoucí z pramene. A tak se ptejme: co je to ten "lepší díl"? Je to naslouchání Ježíšovým slovům.

Datum: 2.8.2022
Ptejme se, proč Pán, ačkoli oceňuje velkorysou starostlivost Marty, říká, že Mariin postoj je lepší. Zdá se, že Martina "filozofie" zní: povinnost na prvním místě, potěšení na druhém. Pohostinnost se totiž neskládá z krásných slov, ale vyžaduje, aby člověk přiložil ruku k dílu, aby udělal vše pro to, aby se host cítil vítaný. To Ježíš velmi dobře ví. A skutečně uznává Martino odhodlání. Chce však, aby pochopila, že existuje nový řád priorit, odlišný od toho, kterým se do té doby řídila.

Datum: 1.8.2022
Ježíš mnohokrát převrací náš způsob myšlení. Ptejme se, proč Pán, ačkoli oceňuje velkorysou starostlivost Marty, říká, že Mariin postoj je lepší. "Marto, Marto, ty se trápíš a staráš o mnoho věcí, ale je třeba jen jedné. Maria si vyvolila to lepší, co jí nebude odňato" (Lk 10,41-42).

Datum: 22.5.2022
Když se nad tím zamyslíme v globálním měřítku, může nás to až ochromit: existuje tolik míst, kde konflikty zjevně dál trvají, vládne tam tolik utrpení a nouze. Zjistil jsem že pomáhá zaměřit se na konkrétní situace: vidět tváře, které v realitě každého člověka, každého národa hledají život a lásku. Vidět naději vepsanou do příběhu každého národa.

Datum: 21.5.2022
V roce 2020 poznamenaném změnou a krizí mi hlava i srdce přetékaly lidmi. Těmi, na které myslím a za které se modlím a také s nimi občas pláču: lidmi se jmény a tvářemi, lidmi, kteří zemřeli a nestačili se ani rozloučit se svými blízkými, rodinami v těžkostech a často i hladovějícími, protože nemají práci.

Datum: 20.5.2022
Vidím, jak se v našem středu rozlévá přemíra milosrdenství. Srdce byla podrobena zkoušce. Krize v někom vyvolala novou odvahu a soucit. Někteří byli protříbeni a zareagovali na to touhou přehodnotit náš svět, jiní nabídli potřebným lidem pomoc konkrétními způsoby, které mohou proměnit utrpení našich bližních. To mě naplňuje nadějí, že bychom z této krize mohli vyjít lepší.

Datum: 19.5.2022
Moderní doba, která s takovým odhodláním rozvíjí rovnost a volnost, se nyní musí se stejným zápalem a houževnatostí zaměřit i na bratrství, aby mohla čelit výzvám, které leží před námi. Právě bratrství totiž zajistí, že volnost a rovnost zaujmou v celé symfonii své právoplatné místo.

Datum: 18.5.2022
Potřebujeme, aby se hlásalo, že být laskavý, mít víru a usilovat o společné dobro jsou velké životní cíle, k nimž je potřeba odvahy a elánu, zatímco lehkovážná povrchnost a výsměch etice nám nic dobrého nepřinesly.

Datum: 17.5.2022
Nyní se více než kdy jindy ukazuje, jakým omylem bylo, když se organizačním principem společnosti stal individualizmus. Co bude naším novým principem? Potřebujeme hnutí lidí, kteří vědí, že se navzájem potřebujeme, kteří mají smysl pro odpovědnost vůči druhým a vůči světu.

Datum: 16.5.2022
Bůh nás žádá, abychom se odvážili vytvořit něco nového. Potřebujeme zpomalit, bilancovat a navrhnout lepší způsoby nového života na zemi. Je to úkol pro nás všechny a pozván je k němu každý z nás. Je to však zejména čas pro neklidné srdce, pro zdravý neklid, který nás podněcuje k jednání.

Datum: 30.4.2022
Bratři a sestry, nechme se přemoci Kristovým pokojem! Mír je možný, mír je nutný, mír je prvořadou odpovědností všech!

Datum: 29.4.2022
Drazí bratři a sestry, každá válka s sebou přináší následky, které se dotýkají celého lidstva: od smutku po drama uprchlíků a ekonomickou a potravinovou krizi, jejíž známky již můžeme pozorovat. Tváří v tvář trvalým znamením války i mnoha bolestným životním porážkám nás Kristus, vítěz nad hříchem, strachem a smrtí, nabádá, abychom nepodléhali zlu a násilí.

Datum: 28.4.2022
Kéž nás konflikt v Evropě přiměje věnovat větší pozornost i dalším situacím napětí, utrpení a bolesti, které postihují příliš mnoho oblastí světa a na které nemůžeme a nechceme zapomenout.

Datum: 27.4.2022
V srdci nosím všechny ty početné ukrajinské oběti, miliony uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, rozvrácené rodiny, staré lidi, kteří zůstali sami, zlomené životy a města srovnaná se zemí. Mám v očích pohled dětí, které osiřely a utíkají před válkou. Když se na ně podíváme, nemůžeme neslyšet jejich bolestný křik, stejně jako křik mnoha dalších dětí, které trpí po celém světě: těch, které umírají hladem nebo nedostatkem péče, těch, které jsou oběťmi zneužívání a násilí, a těch, kterým bylo odepřeno právo narodit se.

Datum: 26.4.2022
Ať ti, kdo jsou v čele národů, naslouchají volání lidu po míru. Mír! Ať si vyslechnou znepokojivou otázku, kterou si vědci položili téměř před sedmdesáti lety: "Skoncujeme s lidstvem, nebo se lidstvo zřekne války?". (Russell-Einsteinův manifest, 9. července 1955).

Datum: 25.4.2022
Kéž nad touto strašlivou nocí utrpení a smrti brzy vzejde nový úsvit naděje! Zvolme si mír. Přestaňme ukazovat své svaly, zatímco lidé trpí. Prosím, prosím, nezvykejme si na válku, všichni se zavažme, že budeme z balkonů i z ulic požadovat mír!

Datum: 24.4.2022
Bratři a sestry, vpusťme Kristův pokoj do svých životů, do svých domovů, do svých zemí!

Datum: 23.4.2022
Rány na těle Zmrtvýchvstalého jsou znamením boje, který za nás vybojoval a vyhrál zbraněmi lásky, abychom měli pokoj, byli v pokoji, žili v pokoji. Při pohledu na tyto slavné rány se naše nevěřící oči otevřou, naše zatvrzelá srdce se otevřou a nechají do sebe proniknout velikonoční zvěst: "Pokoj vám!".

Datum: 22.4.2022
To může udělat jen on. Jedině on má dnes právo zvěstovat nám mír. Jedině Ježíš, protože On nese rány, naše rány. Ty jeho rány jsou dvakrát naše: naše, protože jsme mu je způsobili my, naše hříchy, tvrdost srdce, bratrovražedná nenávist; a naše, protože je nese za nás, nevymazal je ze svého oslaveného Těla, chtěl si je v sobě uchovat navždy. Jsou nesmazatelnou pečetí jeho lásky k nám, věčnou přímluvou, aby je náš nebeský Otec viděl a smiloval se nad námi i nad celým světem.

Datum: 21.4.2022
Máme za sebou dva roky pandemie, které zanechaly těžké stopy. Bylo načase vyjít z tunelu společně, ruku v ruce, spojit síly a zdroje... Místo toho však ukazujeme, že v nás ještě není duch Ježížův, že v nás stále přetrvává Kainův duch, který se na Ábela nedívá jako na bratra, ale jako na soupeře, a přemýšlí, jak ho odstranit. Potřebujeme vzkříšeného, abychom věřili ve vítězství lásky a doufali ve smíření. Dnes více než kdy jindy potřebujeme toho, který přichází mezi nás a znovu nám říká: "Pokoj vám!".

Datum: 20.4.2022
Ne, není to iluze! Dnes více než kdy jindy zaznívá velikonoční zvolání, které je křesťanskému východu tak drahé: "Kristus vstal z mrtvých! On skutečně vstal z mrtvých!" Dnes, na konci postní doby, která jako by nikdy neměla skončit, ho potřebujeme víc než kdy jindy.

Datum: 19.4.2022
Naše oči jsou v těchto válečných Velikonocích také nedůvěřivé. Viděli jsme příliš mnoho krveprolití, příliš mnoho násilí. I naše srdce byla naplněna strachem a úzkostí, zatímco tolik našich bratrů a sester se muselo schovávat před bombami. Je pro nás těžké uvěřit, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých, že skutečně zvítězil nad smrtí. Je to iluze? Je to výplod naší fantazie?

Datum: 27.3.2022
Líbí se mi, že dobré jméno pro Boha by bylo "Bůh další šance": vždycky nám dává další šanci, vždycky, vždycky. To je jeho milosrdenství. Tak to s námi Pán dělá: neodřízne nás od své lásky, neztrácí srdce, neunavuje se vracet nám důvěru s něhou. Bratři a sestry, Bůh v nás věří! Bůh nám důvěřuje a doprovází nás trpělivostí, Boží trpělivostí s námi. Není sklíčený, ale vždy v nás vkládá naději. Bůh je Otec a dívá se na vás jako otec: jako nejlepší otec nevidí výsledky, kterých jste ještě nedosáhli, ale plody, které ještě můžete přinést; nepočítá vaše chyby, ale povzbuzuje vaše možnosti; nezabývá se vaší minulostí, ale s důvěrou sází na vaši budoucnost.

Datum: 26.3.2022
Ježíš však ví, že není snadné se obrátit, a chce nám v tom pomoci; že mnohokrát upadáme do stejných chyb a hříchů; že jsme znechuceni a možná se nám zdá, že naše odhodlání k dobru je ve světě, kde vládne zlo, zbytečné. A tak nás po své výzvě povzbuzuje podobenstvím, které vypráví o Boží trpělivosti: musíme myslet na Boží trpělivost, na Boží trpělivost s námi.

Datum: 25.3.2022
Ježíš však říká, že místo abychom obviňovali Boha, musíme se podívat do svého nitra: je to hřích, který způsobuje smrt; je to naše sobectví, které rozbíjí vztahy; jsou to naše špatná a násilná rozhodnutí, která rozpoutávají zlo. Na tomto místě Hospodin nabízí skutečné řešení: co to je? Obrácení: "Jestliže se neobrátíte," říká Pán, "všichni stejně zahynete" (Lk 13,5). Je to naléhavá výzva, zvláště v této postní době. Přijměme ji s otevřeným srdcem.

Datum: 24.3.2022
Ježíš ve skutečnosti odmítá a důrazně zpochybňuje myšlenku přičítat Bohu naše zlo: lidé, které zabil Pilát, a ti, kteří zemřeli pod věží, nebyli o nic víc vinni než ostatní a nejsou obětí nemilosrdného a mstivého Boha, který neexistuje! Zlo nikdy nemůže pocházet od Boha, který "s námi nezachází podle našich hříchů" (Ž 103,10), ale podle svého milosrdenství. To je Boží styl. Nemůže s námi jednat jinak. Vždy se k nám chová milosrdně.

Datum: 23.3.2022
Kolikrát přičítáme svá neštěstí Jemu, přičítáme neštěstí světa Tomu, který nám naopak vždy ponechává svobodu, a proto nikdy nezasahuje vnucováním, nýbrž jen navrhováním; Tomu, který nikdy nepoužívá násilí a skutečně trpí za nás a s námi!

Datum: 22.3.2022
Musíme být pozorní: když nás trápí zlo, riskujeme, že ztratíme jasnost, a abychom našli snadnou odpověď na to, co nedokážeme vysvětlit, nakonec obviňujeme Boha.

Datum: 21.3.2022
To jsou otázky, které se vždy znovu vynořují. Když nás zahltí zprávy o zločinech a my se tváří v tvář zlu cítíme bezmocní, často si klademe otázku: Je to snad Boží trest? Posílá na nás válku nebo pandemii, aby nás potrestal za naše hříchy? A proč Bůh nezasáhne?

Datum: 2.1.2022
Ježíš nás vyzývá, abychom si vážili maličkostí v životě a znovu je objevili. Je-li v nich On s námi, co nám schází? Zanechme tedy lítosti nad velikostí, kterou nemáme. Zanechme lamentací a zkormoucených tváří, chtivosti, která z nás činí nespokojence! Nepatrnost, úžas nad tímto malým dítětem - v tom spočívá (vánoční) poselství.

Datum: 1.1.2022
Právě o to bychom měli prosit Ježíše o Vánocích: o milost nepatrnosti. "Pane, nauč nás milovat nepatrnost. Pomoz nám pochopit, že je to cesta k opravdové velikosti."

Datum: 31.12.2021
Bůh se snižuje a my chceme šplhat na piedestal. Nejvyšší ukazuje k pokoře a my aspirujeme na zviditelňování, chceme být vidět. Bůh hledá pastýře, neviditelné, my hledáme viditelnost. Ježíš se narodil, aby sloužil, a my se léta honíme za úspěchem. Bůh nehledá sílu a moc, žádá něhu a vnitřní nepatrnost.

Datum: 30.12.2021
A my - ptejme se sami sebe - dokážeme přijmout tuto Boží cestu? Právě v tom spočívá vánoční výzva: Bůh se zjevuje, avšak lidé mu nerozumějí. V očích světa se činí nepatrným, a my se nadále snažíme o velikost podle měřítek světa, možná dokonce v jeho jménu.

Datum: 29.12.2021
Nekonečná láska má droboučké srdce, které vydává slabý tlukot. Věčné Slovo je dětinské, a tedy neschopné řeči. Chléb života musí být živen. Stvořitel světa je bezdomovec. Dnes je všechno převrácené: Bůh přichází na svět jako malý. Jeho velikost se ukazuje v nepatrnosti.

Datum: 28.12.2021
Ten, který zahrnuje celý vesmír, potřebuje být držen v náručí. Ten, který stvořil slunce, potřebuje zahřát. Zosobněnou něžnost je třeba hýčkat.

Datum: 27.12.2021
Bratři a sestry, když stojíme před jesličkami, podívejme se do jejich středu, nehleďme na světla a výzdobu - jakkoli je krásná - ale rozjímejme nad Dítětem. V jeho nepatrnosti je celý Bůh. ... Dovolme, aby námi pronikl tento skandální úžas.

Datum: 26.12.2021
Evangelium klade důraz na tento kontrast. Vypráví o Ježíšově narození, počínaje sčítáním lidu, které nařídil císař Augustus. Ukazuje na tohoto císaře v jeho velikosti. Hned nato nás ovšem přivádí do Betléma, kde není nic velikého - jen chudé dítě zavinuté do plenek a kolem něj pastýři. Právě tam je Bůh, v nepatrnosti. A v tom je také poselství pro nás: Bůh si nezakládá na velikosti, nýbrž sestupuje do nepatrnosti. Nepatrnost je způsob, jaký si zvolil, aby nás oslovil, aby se dotkl našich srdcí, aby nás zachránil a přivedl zpět k tomu, na čem záleží.

Datum: 22.12.2021
„Boží slovo vše zařídí. Obávám se kazatelů, kteří by chtěli napravit životní krizi množstvím slov. Z krize se uzdravíme blízkostí, soucitem, něhou – tedy Božím stylem, obsaženým v evangeliu.“

Datum: 21.12.2021
„Když pohlédneš do tváře chudému člověku, změní se tvé srdce, protože se setkalo se svátostí, svátostinou, kterou zosobňuje tento potřebný člověk.“

Datum: 20.12.2021
Například: mohu zavolat osamělému člověku, navštívit starého nebo nemocného člověka, udělat něco pro službu chudým, potřebným. A znovu: možná musím požádat o odpuštění, odpustit, vyjasnit situaci, vyrovnat dluh. Možná jsem zanedbával modlitbu a po tak dlouhé době je čas obrátit se na Pána s prosbou o odpuštění. Bratři a sestry, najděme něco konkrétního a udělejme to! Kéž nám pomůže Panna Maria, v jejímž lůně se Bůh stal tělem.

Datum: 19.12.2021
A tak si na závěr položme otázku: Co mohu konkrétně udělat? V těchto předvánočních dnech. Jak se mohu podílet? Dejme si konkrétní závazek, třeba i malý, který odpovídá naší životní situaci, a splňme ho, abychom se připravili na letošní Vánoce.

Datum: 18.12.2021
Po otázce "co máme dělat?" následují v evangeliu odpovědi Jana Křtitele, které jsou pro každou skupinu jiné. Z toho plyne cenné poučení: víra se ztělesňuje v konkrétním životě. Není to abstraktní teorie. Víra není abstraktní teorie, zobecněná teorie - ne! - víra se dotýká těla a proměňuje život každého člověka. Zamysleme se nad konkrétností naší víry. Já, moje víra: je to něco abstraktního, nebo konkrétního? Nesu ji dál ve službě druhým, v pomoci?

Datum: 17.12.2021
Ptejme se také sami sebe: Co je dobré udělat pro mě a pro mé bratry a sestry? Jak mohu přispět? Jak mohu přispět k dobru církve, k dobru společnosti? Právě k tomu slouží adventní doba: abychom se zastavili a položili si otázku, jak se připravit na Vánoce. Jsme zaneprázdněni tolika přípravami, dárky a věcmi, které jdou kolem, ale ptejme se sami sebe, co dělat pro Ježíše a pro druhé! Co máme dělat?

Datum: 16.12.2021
Evangelium nám touto otázkou připomíná něco důležitého: život má pro nás úkol. Život není nesmyslný, není ponechán náhodě. Ne! Je to dar, který nám Pán dává a říká nám: objevte, kdo jste, a pracujte na uskutečnění snu, kterým je váš život! Každý z nás - nezapomínejme - je posláním, které je třeba naplnit. Nebojme se tedy ptát Pána: Co mám dělat? Opakujme mu často tuto otázku.

Datum: 15.12.2021
"Co máme dělat?" Vezměme si příklad: myslíme si, že nás přijde navštívit milovaná osoba. Těšíme se na ni s radostí a netrpělivostí. Abychom ji náležitě přivítali, uklidíme dům, připravíme co nejlepší jídlo, možná dárek... Zkrátka, dáme si práci. Tak je to s Pánem, radost z jeho příchodu nás nutí říkat si: Co budeme dělat? Bůh však tuto otázku posouvá na vyšší úroveň: Co mám dělat se svým životem? K čemu jsem povolán? Co mě naplňuje?

Datum: 5.12.2021
Svatý Josefe, ty, který jsi vždy důvěřoval Bohu, a rozhodoval jsi se veden jeho prozřetelností, uč nás, abychom se tolik nespoléhali na své vlastní plány, ale na jeho plán lásky. Ty, který pocházíš z periferie pomoz nám obrátit náš pohled a dávat přednost tomu, co svět zavrhuje a odsouvá na okraj. Utěšuj ty, kteří se cítí osamělí, a podporuj ty, kteří v tichosti pracují, aby bránili lidský život a důstojnost. Amen.

Datum: 4.12.2021
Dnes bych chtěl poslat vzkaz všem mužům a ženám, kteří žijí na nejzapomenutějších geografických periferiích světa nebo žijí v situacích existenční tísně. Kéž ve svatém Josefovi najdete svědka a ochránce, ke kterému můžete vzhlížet.

Datum: 3.12.2021
Zjistěte, co je cenné. Prosme svatého Josefa, aby se přimlouval za to, aby celá církev znovu získala tento vhled, schopnost rozlišovat a oceňovat to, co je podstatné. Začněme znovu od Betléma, začněme znovu od Nazareta.

Datum: 2.12.2021
Svatý Josef každému z nás připomíná, abychom přikládali důležitost tomu, co ostatní zavrhují. V tomto smyslu je skutečně mistrem podstatného: připomíná nám, že to, co je skutečně hodnotné, nepřitahuje naši pozornost, ale vyžaduje trpělivé rozlišování, aby to bylo objeveno a oceněno.

Datum: 1.12.2021
I dnes existuje centrum a periferie. A církev ví, že je povolána hlásat radostnou zvěst počínaje od periferií. Josef, tesař z Nazareta, který věří v Boží plán pro svou budoucí mladou nevěstu i pro sebe, připomíná církvi, aby upřela svůj pohled na to, co svět záměrně přehlíží. Dnes nás Josef učí toto: "Nedívej se tolik na věci, které svět chválí, dívej se do koutů, dívej se do stínů, dívej se na periferie, na to, co svět nechce".

Datum: 30.11.2021
Ježíš jde vždy směrem k periferiím. A to by nám mělo dodat velkou důvěru, protože Pán zná okrajové části našeho srdce, okrajové části naší duše, okrajové části naší společnosti, našeho města, naší rodiny, tedy tu poněkud skrytou část, kterou neukazujeme, možná ze studu.

Datum: 29.11.2021
Pán vždy působí skrytě na periferiích, dokonce i v našich duších, na okrajích duše, v pocitech, možná v pocitech, za které se stydíme, ale Pán je tam, aby nám pomohl jít kupředu. Pán se nadále projevuje na periferiích, a to jak geografických, tak existenciálních. Ježíš zejména vyhledává hříšníky, vstupuje do jejich domovů, promlouvá k nim a vyzývá je k obrácení.

Datum: 28.11.2021
Boží Syn si nevybral za místo svého vtělení Jeruzalém, ale Betlém a Nazaret, dvě odlehlé vesnice, daleko od hluku historie a moci doby. Přesto byl Jeruzalém městem milovaným Hospodinem, "svatým městem", vyvoleným Bohem, aby v něm přebýval. Proto nám volba Betléma a Nazareta říká, že Bůh dává přednost periferii a okraji. Ježíš se nenarodil v Jeruzalémě a u dvora... Ne: narodil se na periferii a na této periferii strávil svůj život až do svých 30 let, kdy pracoval jako tesař, podobně jako Josef. Ježíš dává přednost periferiím a okrajovým oblastem. Nebrat vážně tuto skutečnost se rovná nebrat vážně evangelium a Boží dílo, které se stále projevuje na geografických a existenciálních periferiích.

Datum: 18.9.2021
Ježíši, toužím po tom, abych se otevřel tvému slovu, abych ti naslouchal. Ježíši, uzdrav mé srdce z uzavřenosti, uzdrav mé srdce ze spěchu, uzdrav mé srdce z netrpělivosti.

Datum: 17.9.2021
Zde je ten lék: každý den trochu ticha a naslouchání, méně zbytečných slov a více Božího slova. Mějme neustále evangelium v kapse, to nám hodně pomůže. Jako v den křtu se k nám dnes obrací ono Ježíšovo slovo: „Effatha!“, „Otevři se!“

Datum: 16.9.2021
Ježíš je Slovo: když se nezastavíme, abychom mu naslouchali, půjde dál. Svatý Augustin se obával toho, že jej Ježíš mine. Měl strach, že přejde kolem, aniž by mu naslouchal. Pokud ale evangeliu věnujeme čas, najdeme tajemství svého duchovního zdraví.

Datum: 15.9.2021
Pamatujeme na to, že máme Pánu naslouchat? Jsme křesťané, ale mezi přívalem slov, která denně vyslechneme, možná ani nenajdeme pár vteřin na to, abychom dali zaznít několika slovům z evangelia.

Datum: 14.9.2021
Totéž platí ve vztahu k Pánu. Je dobré, že ho zahrnujeme prosbami, ale bylo by lepší, kdybychom mu především naslouchali. Ježíš to vyžaduje, jak čteme v evangeliu. Když se ho ptají, jaké je první ze všech přikázání, odpovídá: „Slyš, Izraeli. Ty slyš.“ a poté připojuje první přikázání: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem (...) a bližního jako sám sebe“ (Mk 12, 28-31).

Datum: 13.9.2021
Opětovné navázání dialogu se často nevyvine ze slov, nýbrž z ticha, nikoli z umíněnosti, nýbrž z trpělivého vyslechnutí druhého člověka se vším, co jej tíží a co si nese v nitru. Uzdravení srdce povstává z naslouchání. „Ale otče“, namítnete, „někteří nudní lidé opakují stále totéž“. „Naslouchejte jim a když skončí, řekněte k tomu své, ale nejprve vše vyslechněte“.

Datum: 12.9.2021
Pomysleme na rodinný život: kolikrát se mluví, aniž by se předtím naslouchalo, a stále se opakuje tatáž písnička! Jelikož nejsme schopni naslouchat, opakujeme stále totéž anebo nenecháme druhého domluvit, vyjádřit se...přerušujeme ho.

Datum: 11.9.2021
Ptejme se sami sebe: Jak je to s mým nasloucháním? Dotýká se mne život ostatních lidí, umím věnovat čas svým blízkým? Platí to pro nás všechny, ale zejména pro kněze. Kněz musí lidi vyslechnout, nemá spěchat. Vyslechnout a uvažovat, jak jim pomoci, poté, co je vyslechl. A pro nás všechny platí: nejprve vyslechnout, pak odpovídat.

Datum: 10.9.2021
Hrozí nám, že se utěsníme v neprostupnosti a nedopřejeme prostor k naslouchání těm, kteří si ho zasluhují: děti, mladí a staří lidí i všichni ti, kteří nepotřebují slova či kázání, nýbrž vyslechnutí.

Datum: 9.9.2021
Všichni máme uši, ale mnohdy neumíme naslouchat. Proč? Bratři a sestry, existuje totiž vnitřní hluchota, o jejíž uzdravení dnes Ježíše můžeme požádat. Tato vnitřní hluchota je horší než ta fyzická, protože je to hluchota srdce. Jsme uchváceni spěchem, tisícerými věcmi, které je třeba vyslovit a udělat, a nenacházíme čas k zastavení a naslouchání tomu, kdo k nám promlouvá.

Datum: 7.9.2021
První církevní otcové, mniši, na otázku: "Ale jaká je cesta ke svatosti? Jak mám začít?" odpovídali, že první krok je obvinit sám sebe: obviň sám sebe. Obvinění nás samotných. Kolik z nás je schopno se někdy během dne nebo týdne vnitřně obvinit? "Ano, tenhle mi udělal tohle, tamten zase tohle... tohle je zvěrstvo..." Ale já... dělám to samé, nebo to dělám takhle... To je moudrost: naučit se obviňovat sám sebe. Zkuste to: prospěje vám to.

Datum: 6.9.2021
Ježíš nás spíše vyzývá, abychom se na život a svět dívali počínaje svým srdcem. Když se podíváme dovnitř, najdeme téměř všechno to, co venku nenávidíme. A pokud upřímně požádáme Boha, aby očistil naše srdce, pak skutečně začneme činit svět čistším. Existuje totiž neomylný způsob, jak zvítězit nad zlem: začít tím, že ho porazíme sami v sobě.

Datum: 5.9.2021
Požádejme dnes Pána, aby nás osvobodil od obviňování druhých. Tak jak to dělají děti: "Ne, to jsem nebyl já! Byl to ten druhý, byl to ten druhý...". Prosme v modlitbě o milost, abychom neztráceli čas znečišťováním světa stížnostmi, protože to není křesťanské.

Datum: 4.9.2021
A my trávíme čas tím, že přidělujeme viny; ale trávit čas obviňováním druhých znamená ztrácet čas. Člověk se rozzlobí, zatrpkne a Boha si drží daleko od srdce. Jako ti lidé v evangeliu, kteří si stěžují, pohoršují se, vyvolávají spory a nepřijímají Ježíše. Nelze být skutečně zbožným při takovémto stěžování si: stěžování otravuje, vede k hněvu, zášti a smutku, smutku srdce, které zavírají dveře k Bohu.

Datum: 3.9.2021
Často si myslíme, že zlo přichází hlavně zvenčí: z chování druhých, od těch, kteří o nás smýšlejí špatně, od společnosti. Jak často obviňujeme druhé, společnost, svět ze všeho, co se nám děje! Vždycky za to mohou "jiní": je to vina lidí, těch, kteří vládnou, smůly atd. Zdá se, že problémy vždy přicházejí zvenčí.

Datum: 2.9.2021
Vnější formálnost, a ne srdce víry: to je nebezpečí. Je to nebezpečí religiozity zdání: navenek se tvářit dobře, ale zanedbávat očistu srdce. Vždy existuje pokušení "usměrňovat Boha" nějakou vnější pobožností, ale Ježíš se s takovým uctíváním nespokojuje. Ježíš nechce vnějškovost, chce víru, která zasahuje až do srdce.

Datum: 25.7.2021
Naučíme-li se skutečně odpočívat, staneme se schopnými opravdového soucitu; budeme-li pěstovat kontemplativní pohled, budeme vykonávat své činnosti bez dravého postoje těch, kteří chtějí všechno vlastnit a spotřebovávat; zůstaneme-li v kontaktu s Pánem a nebudeme-li znecitlivovat nejhlubší část svého nitra, věci, které je třeba vykonat, nebudou mít moc vyrazit nám dech a pohltit nás.

Datum: 24.7.2021
Ježíš se věnuje lidem a pokračuje ve vyučování (srov. v. 33-34). Zdá se to být v rozporu, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jen srdce, které se nenechá strhnout spěchem, je schopné se pohnout, to znamená nenechat se strhnout sebou samým a věcmi, které je třeba udělat, a uvědomit si druhé, jejich zranění a potřeby. Soucit se rodí z kontemplace.

Datum: 23.7.2021
Evangelium nám však říká, že Ježíš a učedníci nemohou odpočívat, jak by si přáli. Lidé je vyhledávají a hrnou se k nim ze všech stran. Pak se dostaví soucit. Zde je druhý aspekt: soucit, což je Boží styl. Boží styl je blízkost, soucit a vlídnost. Kolikrát v evangeliu, v Bibli najdeme tuto větu: "Slitoval se nad nimi".

Datum: 22.7.2021
Měla by nás provázet tato jeho vlídná výzva - odpočiňme si na chvíli. Dejme si pozor, bratři a sestry, na výkonnost, zastavme zběsilý spěch, který diktuje naše plány. Učme se zastavit, vypnout mobilní telefon, kontemplovat přírodu, obnovovat se v dialogu s Bohem.

Datum: 21.7.2021
Není to jen tělesný odpočinek, ale také odpočinek srdce. Protože nestačí jen "vytáhnout zástrčku", ale musíme si opravdu odpočinout. A jak se to dělá? K tomu se musíme vrátit k jádru věci: zastavit se, ztišit se, modlit se, abychom nepřecházeli z pracovního shonu do shonu prázdnin. Ježíš se nevyhýbal potřebám davu, ale každý den se před vším ostatním uchýlil do modlitby, do ticha, do důvěrného vztahu s Otcem.

Datum: 20.7.2021
Jak často se to v církvi stává: jsme zaneprázdnění, spěcháme, myslíme si, že všechno závisí na nás, a nakonec riskujeme, že Ježíše zanedbáme a vždy se budeme stavět do centra. Proto zve své učedníky, aby si na chvíli odpočinuli s ním.

Datum: 19.7.2021
Ježíš ... se raduje, když vidí své učedníky šťastné díky zázrakům a kázání, ... a zajímá se o jejich tělesnou a vnitřní únavu. A proč to dělá? Chce je totiž varovat před nebezpečím, které vždy číhá i na nás: před nebezpečím, že se necháme strhnout šílenstvím konání, že se chytíme do pasti aktivismu, v němž jsou nejdůležitější výsledky a pocit, že jsme absolutními protagonisty.

Datum: 18.4.2021
Sestro, bratře, jestliže této noci neseš v srdci temnou hodinu, den, v němž dosud nezačalo svítat, pohřbené světlo, zmařený sen, jdi, otevři s úžasem srdce velikonoční zvěsti: “Nelekej se, vstal z mrtvých! Čeká na tebe v Galileji”. Tvá očekávání budou naplněna, slzy osušeny, naděje přemůže tvůj strach, protože víš, že Pán jde neustále před tebou, vždy kráčí napřed. A život s Ním ustavičně začíná znovu.

Datum: 17.4.2021
vzkříšený Ježíš nás nezměrně miluje a vchází do každé situace našeho života. Je přítomen v srdci světa a vyzývá také nás, abychom překonali bariéry, zvítězili nad předsudky, přistupovali k lidem, kteří žijí vedle nás, a tak odkryli milost každodennosti. Rozpoznejme Ježíše v našich Galileách, v životě všedních dní.

Datum: 16.4.2021
V Galileji se naučíme, že Vzkříšeného můžeme nalézt v tváři bratrů, v nadšení snících a rezignaci sklíčených, v úsměvu radujících se a v slzách trpících, a to zejména chudých a marginalizovaných lidí. Užasneme nad tím, jak se Boží velikost vyjevuje v nepatrnosti, nakolik jeho krása září v prostých a chudých.

Datum: 15.4.2021
Zmrtvýchvstalý žádá po svých učednících, aby šli právě tam, a také dnes nás žádá, abychom se ubírali do Galileje, do této reálné „Galileje“, která je místem našeho všedního života. Jsou to cesty, jimiž denně kráčíme, nároží našich měst, na která nás Pán předchází a kde se zpřítomňuje právě v životech kolemjdoucích a sdílí s námi čas, domov, práci, námahu a naděje.

Datum: 14.4.2021
Jít do Galileje kromě toho znamená jít na hranice, protože Galilea je to nejodlehlejší místo. Onen nesourodý a pestrobarevný kraj obývají ti, kdo jsou nanejvýš vzdáleni jeruzalémské rituální čistotě. A přesto Ježíš začal své poslání právě odtud a hlásal těm, kdo jen s námahou pokračují v každodenním životě, lidem vyřazovaným, křehkým a chudým, aby se stal tváří a přítomností Boha, který vytrvale hledá malomyslné či ztracené, který se vydává na samou mez bytí, protože v jeho očích nikdo není poslední a vyřazený.

Datum: 13.4.2021
Ježíš není překonanou osobností. Žije, tady a teď. Kráčí s tebou každý den, v situaci, kterou prožíváš, ve zkoušce, jíž procházíš, ve snech, které nosíš v nitru. Otevírá nové cesty tam, kde zdánlivě nejsou, podněcuje tě, abys šel proti proudu – proti nářkům a přesvědčení, že „to už tady bylo“. I když se vše zdá ztraceno, prosím, otevři se s úžasem jeho novosti a uvidíš, že tě překvapí.

Datum: 12.4.2021
Jít do Galileje ovšem znamená naučit se, že víra, pokud má být živá, se musí znovu vypravit na cestu. Každodenně musí oživovat onen počáteční moment pouti, úžas z prvního setkání. A poté se má svěřovat Bohu, nikoli v nadutosti toho, kdo již všechno zná, nýbrž v pokoře toho, kdo se dává překvapovat Božími cestami. Jděme do Galileje, abychom objevili, že Boha nelze zařadit mezi dětské vzpomínky, protože žije a ustavičně překvapuje.

Datum: 11.4.2021
V těchto temných pandemických měsících vnímáme, že vzkříšený Pán nás zve, abychom začali znovu a nikdy neztráceli naději. Jít do Galileje dále znamená ubírat se novými cestami. Znamená to pohybovat se opačným směrem než k hrobu. Ženy hledají Ježíše v hrobu, aby se upamatovaly na to, co s Ním prožily a co je provždy ztraceno. Je to obraz víry, která se stane připomínkou pěkné, avšak ukončené události, na kterou je možné jen vzpomínat. Je to víra poskládaná z návyků, minulých dějů a pěkných vzpomínek na dětství, která se mne již nedotýká a nijak mne neprovokuje.

Datum: 10.4.2021
Neustále jde napřed – jak v kříži utrpení, zármutku a smrti, tak ve slávě života, který vstává z mrtvých, příběhu, který se mění, naděje, která se opětovně rodí. V těchto temných pandemických měsících vnímáme, že vzkříšený Pán nás zve, abychom začali znovu a nikdy neztráceli naději.

Datum: 9.4.2021
Toto je první velikonoční zpráva, kterou bych vám chtěl předat: vždy je možné znovu začít, protože v nás vždy existuje nový život, který se Bohu daří odstartovat nehledě na všechny naše neúspěchy. Také z trosek našeho srdce – a každý z nás je dobře zná – může Bůh vytvořit umělecké dílo, i ze ztrátových zlomků našeho lidství Bůh připravuje nový příběh.

Datum: 8.4.2021
Zmrtvýchvstalý jim říká: „Pokračujme tam, kde jsme začali. Začněme znovu. Chci, abyste znovu byli se mnou, navzdory a proti veškerému nezdaru“. V této Galileji se učíme žasnout nad nekonečnou láskou Pána, který vytyčuje nové stezky na cestách našich porážek. Takový je Pán: vyznačuje nové stezky na cestách našich porážek. Je takový a zve nás do Galileje, aby tak mohl učinit.

Datum: 7.4.2021
Od oné chvíle zanechali sítě a šli za Ježíšem, naslouchali jeho kázání a viděli zázraky, které konal. Přestože s ním stále pobývali, plně mu neporozuměli, často nechápali jeho slova a před křížem utekli, nechali ho samotného. Navzdory tomuto selhání jde vzkříšený Pán ještě jednou před nimi do Galileje, jde tedy napřed a opětovně, neúnavně je volá, aby ho následovali.

Datum: 6.4.2021
Ženy si myslely, že najdou mrtvé tělo k pomazání, ale našly prázdný hrob. Šly oplakávat mrtvého, ale vyslechly zvěst o životě. »Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte« Přijměme také my tuto výzvu – velikonoční výzvu – a pojďme do Galileje, kam nás předešel vzkříšený Pán. Co to ale znamená „jít do Galileje“? Jít do Galileje znamená především začít znovu. Pro učedníky to znamená návrat do místa, kde je poprvé Pán vyhledal a povolal k následování. Je to místo prvního setkání a první lásky. Od oné chvíle zanechali sítě a šli za Ježíšem, naslouchali jeho kázání a viděli zázraky, které konal.

Datum: 5.4.2021
Začněme znovu právě z tohoto údivu, hleďme na Ukřižovaného a povězme mu: „Pane, jak mne miluješ! Jak jsem pro tebe cenný!“. Dejme se Ježíšem udivovat, protože velikost života nespočívá ve vlastnictví nebo sebepotvrzení, nýbrž ve zjištění, že jsme milováni. Toto je velikost života. Totiž zjistit, že jsme milováni. Velikost života je v kráse lásky. V Ukřižovaném spatřujeme poníženého Boha, Všemohoucího zbídačeného na odpis.

Datum: 4.4.2021
Jestliže se z víry vytratí úžas, ohluchne a již nevnímá nádheru milosti, necítí chuť Chleba života a Slova, nezakouší krásu bratrů a daru stvoření. A nás ještě Boží láska dokáže přivést k pohnutí? Proč už před Ním neumíme žasnout? Proč? Možná kvůli tomu, že se naše víra opotřebovala zvykovostí. Možná kvůli tomu, že vězíme ve svých nářcích a ochromuje nás naše nespokojenost. Možná kvůli tomu, že už ničemu nedůvěřujeme a sami sebe dokonce považujeme za omyl. Avšak za všemi těmito „možná“ se skrývá skutečnost, že jsme se dosud neotevřeli daru Ducha, který uděluje milost úžasu.

Datum: 3.4.2021
Jeho láska přistupuje k naší slabosti, dospívá až tam, kde se nejvíce stydíme. A tak víme, že již nejsme sami, poněvadž Bůh je s námi v každé ráně i v každém strachu – žádné zlo a žádný hřích nemají poslední slovo. Bůh vítězí, avšak palma vítězství prochází dřevem kříže, a proto se kříž a palma k sobě druží. Prosme o milost údivu. Bez úžasu křesťanský život zešedne. Jak můžeme svědčit o radosti ze setkání s Ježíšem, pokud nás dennodenně neudivuje jeho překvapující láska, která odpouští a přeje novým začátkům?

Datum: 2.4.2021
Učinil to pro nás, aby se až do dna dotkl naší lidské reality, aby prošel veškerým naším bytím a zlem, aby se k nám přiblížil a neopustil nás v bolesti a smrti, aby nás zachránil a spasil. Ježíš vystupuje na kříž, aby sestoupil do našeho utrpení. Zakouší naše nejhorší duševní stavy: selhání, odmítání všemi, zradu lidí, kteří ho mají rádi, a dokonce opuštěnost od Boha. Na svém těle pociťuje naše nejdrásavější rozpory, a tak je vykupuje a přetváří.

Datum: 1.4.2021
Ježíš se však, jak nám řekl sv. Pavel, „zřekl sám sebe“ a „ponížil se“ (Flp 2, 7.8.). To udivuje: přihlížet tomu, jak se Všemohoucí zcela umenšuje. Vidět Slovo, které všechno zná, jak nás mlčky zaškoluje z katedry kříže. Vidět krále králů, jehož trůnem je šibenice. Vidět Boha veškerenstva všeho zbaveného a namísto slávy korunovaného trním. Vidět Jej, ztělesněné dobro, jak jej haní a urážejí. Proč toto všechno ponížení? Proč jsi ho, Pane, dovolil?

Datum: 31.3.2021
Také dnes mnozí lidé Ježíše obdivují, protože pěkně mluvil, miloval a odpouštěl, jeho příklad změnil dějiny...Obdivují se mu, ale jejich život se nemění, poněvadž obdiv nestačí. Je třeba Ježíše následovat po jeho cestě, dát se jím zpochybnit, přejít z obdivu do údivu. A co nejvíce na Pánu a jeho Velikonocích udivuje? Skutečnost, že dochází ke slávě skrze pokoření. Triumfuje tím, že na sebe bere bolest a smrt, kterým bychom se my, zajatci obdivu a úspěchu, raději vyhnuli.

Datum: 30.3.2021
Co se stalo oněm lidem, kteří několik dní po oslavném „Hosana“ křičí „Ukřižuj“? Co se to stalo? Tito lidé spíše než Mesiáše následovali jeho obraz. Obdivovali Ježíše, ale nechtěli se jím dát ohromit. Údiv se liší od obdivu. Obdiv může být světský, protože svá očekávání naplňuje podle vlastního vkusu, kdežto údiv se naopak otevírá druhému člověku a jeho novosti.

Datum: 29.3.2021
Ježíš nás od počátku udivuje. Jeho současníci jej slavnostně vítají, ale on vjíždí do Jeruzaléma na prostém oslátku. Jeho krajané o Velikonocích očekávají mocného osvoboditele, avšak Ježíš přichází, aby je dokonal svou obětí. Příslušníci jeho národa čekají, že budou slavit vítězství, vykonané mečem nad Římany, avšak Ježíš přijíždí, aby slavil vítězství Boha, dosažené křížem.

Datum: 7.3.2021
Postní doba je pokorné sestupování do vlastního nitra a k druhým. Znamená to pochopit, že spása není výstup za slávou, nýbrž pokoření z lásky do naprosté nepatrnosti. Abychom na této cestě neztratili směr, postavme se před Ježíšův kříž, který je Božím mlčenlivým stolcem. Hleďme denně na jeho rány. Jeho rány jsou pro nás otevřeny a jeho ranami jsme byli uzdraveni. Právě tam, kde jsme nejvíce zranitelní a nejvíce se stydíme, nám Bůh vyšel naproti.

Datum: 6.3.2021
Bratři a sestry, tato naše zpáteční cesta k Bohu je možná jedině díky tomu, že On se vydal na cestu k nám. Opačně by to nebylo možné. Ještě předtím, než jsme se za Ním vypravili, sestoupil k nám, předešel nás, vyšel nám vstříc.

Datum: 5.3.2021
Popel na hlavě nám připomíná, že jsme prach a v prach se obrátíme. Avšak do tohoto našeho prachu Bůh vdechl svého Ducha života. Nemůžeme tedy žít v honbě za prachem, pachtěním se po věcech, které dnes jsou a zítra pominou. Vraťme se k Duchu, Dárci života, vraťme se k Ohni, který vzkřísí náš popel. Onen oheň nás učí lásce – ačkoli jsme nadále prach, jak říká liturgický hymnus, je to „prach zamilovaný“.

Datum: 4.3.2021
Potřebujeme se připodobnit onomu malomocnému, který se vrátil k Ježíši a vrhl se mu k nohám. Prospěje nám Ježíšovo uzdravení, je zapotřebí ukázat mu své rány a vyslovit: „Ježíši, jsem zde před tebou, se svým hříchem a ubohostí. Ty jsi lékař, můžeš mne vysvobodit. Uzdrav mé srdce, uzdrav mne z malomocenství“.

Datum: 3.3.2021
Dále se potřebujeme vrátit k Ježíši, jako onen malomocný, který se k němu po uzdravení vrací, aby mu poděkoval. Bylo jich vyléčeno deset, avšak on jediný byl také zachráněn, neboť přišel zpět k Ježíši (srov. Lk 17, 12-19). Všichni, skutečně všichni máme duchovní nemoci, ze kterých se sami nemůžeme vyléčit, všichni máme zakořeněné zlozvyky, které sami neumíme vymýtit, všechny nás ochromuje strach, který sami neporazíme.

Datum: 2.3.2021
Upadli jsme: jsme děti, které neustále padají, jako batolata, která se pokoušejí chodit, ale pokaždé skončí na zemi a potřebují, aby je tatínek vždy zdvihl. Na nohy nás staví Otcovo odpuštění: prvním krokem na naší cestě zpět je Boží odpuštění, zpověď. Co se týče zpovědi, pěkně prosím, aby zpovědníci byli jako otec, který nešvihá bičem, ale objímá.

Datum: 1.3.2021
Položme si tedy otázku: jak na pouti k Bohu postupovat? Pomůže nám vyprávění Božího slova o takových cestách zpět. Pohleďme na marnotratného syna a pochopíme, že také pro nás nastal čas vrátit se zpět k Otci. Jako onen syn jsme zapomněli na vůni domova, cenné jmění jsme promrhali v nicotnostech a zůstaly nám prázdné ruce a nespokojené srdce.

Datum: 28.2.2021
Pro nás platí totéž: návratu k Bohu překáží naše nezdravá lnutí, zdržují jej svůdné smyčky neřestí, klamné jistoty vkládané do peněz a vnějšího zdání, ochromující bědování nad vlastním osudem. Pokud chceme kráčet dál, je třeba těmto přeludům strhnout masku.

Datum: 27.2.2021
Těchto čtyřicet dní nám připomíná čtyřicet let, za kterých Boží lid putoval pouští, aby se navrátil do země svého původu. Jak ale bylo těžké opustit Egypt! Bylo mnohem těžší opustit Egypt, který se Božímu lidu vryl do srdce, než ten, ze kterého prchali. Tento Egypt si stále nosili s sebou. Na cestě se ustavičně objevuje pokušení oplakávat tamní blahobyt, obracet se zpět, vázat se na minulé vzpomínky, na nějakou modlu

Datum: 26.2.2021
Mám vrtkavé srdce, které urazí krok vpřed a druhý zpátky, trochu miluje Pána a trochu svět, anebo mé srdce tkví pevně v Bohu? Libuji si ve svém pokrytectví, anebo zápasím, abych srdce vymanil ze svazující obojakosti a falše?

Datum: 25.2.2021
Zkusme se ptát sami sebe: kam mne vede má životní navigace, k Bohu, anebo k mému sobectví? Žiji k Pánově potěše, anebo aby si mne někdo všímal, chválil mne, upřednostňoval, stavěl na první místo a tak dál...?

Datum: 24.2.2021
Postní doba není sbírka zbožných úkonů, nýbrž rozlišení toho, kam se zaměřuje srdce. Toto je jádro postní doby: kam míří mé srdce?.

Datum: 23.2.2021
Postní doba je cesta, která se cele týká našeho života i nás samých. Je to čas k prověření stezek, jimiž se ubíráme, abychom našli tu, která nás dovede zpět domů, abychom opětovně odkryli onu zásadní vazbu k Bohu, na níž vše závisí.

Datum: 22.2.2021
„Obraťte se ke mně celým svým srdcem“ (Jl 2,12). Vraťte se ke mně. Postní doba je cesta zpět k Bohu. Kolikrát jsme Pánu v zaneprázdněnosti anebo lhostejnosti řekli: „Přijdu za Tebou později, počkej…Dnes nemohu, ale zítra se začnu modlit a dělat něco pro druhé“. A tak se to děje den za dnem. Nyní Bůh apeluje na naše srdce. V životě stále budou věci na dělání a stále budeme mít pohotové omluvy, avšak, bratři a sestry, dnes je čas vrátit se k Bohu.

Datum: 15.1.2021
Daleko ať je od nás, myslet si, že věřit znamená nacházet snadno utěšná řešení. Víra, kterou nás učí Kristus, je ta, kterou vidíme u svatého Josefa, který nehledal zkratky, nýbrž otevřeně čelil tomu, co jej potkává a přijímal za to odpovědnost.

Datum: 14.1.2021
Jako Bůh řekl našemu Světci: "Josefe, synu Davidův, neboj se", patrně opakuje také nám: „Nebojte se!“. Je třeba odložit vztek i zklamání a dát - nikoli světskou útrpností, nýbrž doufající statečností – prostor tomu, co jsme nevolili a přece existuje. Takovýto způsob akceptace života nás uvádí do hlubšího smyslu. Život každého z nás se může zázračně obrodit, najdeme-li odvahu jej žít podle toho, co nám ukazuje evangelium. A nezáleží na tom, zda se všechno zvrtlo špatně a zda už je něco nevratné. Bůh může dát rozkvést květům mezi kameny. A třebaže nám naše svědomí něco vyčítá, Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.

Datum: 13.1.2021
Josef neupadá do trpné rezignace, nýbrž odvážně a statečně se nasazuje. Přijetí je způsob, kterým se v našem životě projevuje dar statečnosti, pocházející od Ducha svatého. Jedině Pán nás může obdarovat silou přijímat život takový, jaký je, a dávat prostor také rozporným, nečekaným a neútěšným aspektům existence.

Datum: 12.1.2021
Duchovní život, který nám představuje Josef, není cestou, která vysvětluje, nýbrž cestou, která akceptuje. Pouze na základě tohoto přijetí, tohoto smíření je možné vytušit také velkolepost dějin a jejich hlubší smysl. Je to jako ozvěna zanícených slov, jimiž Job odpověděl manželce, která jej ponoukala, aby se vzbouřil proti veškerému zlu, které jej potkalo: "Přijímáme-li štěstí jako dar od Boha, nemáme stejně přijmout i neštěstí?" (Job 2,10).

Datum: 11.1.2021
Častokrát dochází v našem životě k událostem, jejichž smysl nechápeme. Naše první reakce je často zklamání a vzpoura. Josef nechává svoje úsudky stranou, aby dal prostor tomu, co se děje, jakkoli to vypadá tajemně, akceptuje to, přebírá do své zodpovědnosti a smiřuje se svým životním údělem. Pokud nepřijmeme svůj životní úděl, nedokážeme kráčet dál, protože budeme vždycky v zajetí svých očekávání a následných zklamání.

Datum: 10.1.2021
Bůh povolal svatého Josefa, aby přímo sloužil osobě i poslání Ježíše vykonáváním svého otcovství: právě tímto způsobem Josef spolupracoval v plnosti času na velkém tajemství vykoupení a byl vpravdě služebníkem spásy. Josef přijímá Marii bez předběžných podmínek. Důvěřuje andělovým slovům: Ušlechtilost jeho srdce umožňuje, aby podrobil lásce všechno, co se naučil ze Zákona; a dnes, v tomto světě, kdy je psychologické, verbální i fyzické násilí páchané na ženě evidentní, se Josef prezentuje jako postava uctivého, delikátního muže, který, ač nemá všechny informace, rozhoduje se pro dobré jméno, důstojnost a život Marie. A ve své pochybnosti o tom, jak nejlépe si počínat, mu Bůh osvícením jeho úsudku pomáhá volit.

Datum: 9.1.2021
Analogicky k tomu, jak Bůh jednal s Marií, když jí zjevil Svůj plán spásy, zjevil také Josefovi Svoje plány; a učinil tak prostřednictvím snů, které jsou v Bibli, jakož i u všech starobylých národů považovány za prostředky, kterými vyjevuje Bůh svoji vůli. Josefa velice trápí nepochopitelné Mariino těhotenství: nechce ji vydat pohaně a rozhodne se tajně se s ní rozejít. V prvním snu mu anděl pomáhá vyřešit jeho obrovské dilema: Neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů. Jeho odpověď byla okamžitá: Když se probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal. Poslušností svoje drama překonal a zachránil Marii.

Datum: 8.1.2021
Rovněž Josefovým nepokojem prostupuje Boží vůle, dějiny a plán. Takto nás Josef učí, že mít víru v Boha znamená také věřit, že Bůh může působit i přes naše obavy, naše chyby a naše slabosti. Učí nás také, že uprostřed životních bouří nemusíme mít strach svěřovat kormidlo naší lodi Bohu. Někdy bychom chtěli mít všechno pod kontrolou, avšak Bůh má vždycky širší rozhled.

Datum: 7.1.2021
Proto je důležité setkání s Božím milosrdenstvím, zejména ve svátosti smíření, zkušeností pravdy a laskavosti. Paradoxně nám může povědět pravdu i Zlý, ale činí tak, aby nás zavrhnul. Víme však, že Pravda, která je od Boha, nás nezavrhuje, nýbrž akceptuje, objímá, podpírá a odpouští nám. Pravda se nám vždycky ukazuje jako milosrdný Otec z podobenství (Lk 15,11-32): vychází nám vstříc, vrací důstojnost, staví znovu na nohy a strojí nám hostinu s odůvodněním: »tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen«

Datum: 6.1.2021
Pokud je perspektiva ekonomie spásy taková, musíme se naučit akceptovat svoji slabost hlubokým jemnocitem. Zlý způsobuje, že svoji křehkost posuzujeme negativně, zatímco Duch ji slitovně vynáší na denní světlo. Toho, co je v nás křehké, je nejlépe se dotýkat něžně. Ukazování prstem a soud, který vynášíme nad druhými, jsou velmi často znamením naší neschopnosti akceptovat vlastní slabost a křehkost. Pouze něha nás ochrání před vlivem žalobníka.

Datum: 5.1.2021
Dějiny spásy se naplňují „v naději, bez naděje“ a navzdory našim slabostem. Příliš často si myslíme, že Bůh staví pouze na tom, co je v nás dobré a vítězné, zatímco značná většina Jeho plánů se uskutečňuje přes naše slabosti a mimo ně. Pavel říká: "Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti“ Pokud je perspektiva ekonomie spásy taková, musíme se naučit akceptovat svoji slabost hlubokým jemnocitem.

Datum: 4.1.2021
Vzhledem k této roli v dějinách spásy je sv. Josef otcem, jehož křesťanský lid vždycky miloval... Mnoho svatých bylo jeho horoucími ctiteli, mezi nimiž sv. Terezie z Avily, která si jej zvolila za svého přímluvce a prostředníka, často mu svěřovala sebe a dostávala všechny milosti, o něž prosila, a na základě svojí zkušenosti pak k této pobožnosti vybízela druhé.

Datum: 3.1.2021
Velikost svatého Josefa spočívá v tom, že byl Mariiným snoubencem a Ježíšovým otcem. Stal se tak „služebníkem všeobecného záměru spásy“, jak říká sv. Jan Zlatoústý. Svatý Pavel VI. podotýká, že jeho otcovství se konkrétně vyjadřovalo tím, že „učinil ze svého života službu, obětoval ho mysteriu vtělení a souvisejícímu vykupitelskému poslání, použil moc, která mu patřila podle Zákona ve Svaté Rodině, aby cele odevzdal sebe, svůj život a svoji práci, přetvořil svoje lidské povolání k rodinné lásce v nadlidskou oběť sebe, svého srdce a všech schopností, v lásku danou do služeb Mesiáše, vyrůstajícímu v jeho domě.

Datum: 2.1.2021
Všichni mohou ve svatém Josefovi, nepovšimnutém muži, všedním, diskrétním a skrytém člověku nalézt přímluvce, pomocníka a průvodce těžkými časy. Svatý Josef nám připomíná, že všichni ti, kdo se zdánlivě skrývají nebo jsou v „druhé linii“, mají výjimečně činný podíl na dějinách spásy. Jim všem patří uznání a vděčnost.

Datum: 1.1.2021
Kolik jen lidí denně prokazuje trpělivost a dodává naději, snaží se nerozsévat paniku, nýbrž sdílenou odpovědnost. Kolik otců, matek, prarodičů a učitelů ukazuje našim dětem nepatrnými všedními gesty, jak čelit a překonat krizi novým uzpůsobením zvyklostí, pozvednutím zraku a podnětem k modlitbě. Kolik lidí se modlí, obětuje a přimlouvá za dobro všech

Datum: 31.12.2020
...uprostřed krize, jež nás postihuje, můžeme zakoušet, že „naše životy jsou spřádány a neseny obyčejnými lidmi, kteří jsou obvykle opomíjeni a nevyskytují se na titulních stranách novin a časopisů, ani na velkých přehlídkách nejnovějších show, ale nepochybně dnes píší rozhodující události našich dějin: lékaři, ošetřovatelé a ošetřovatelky, zaměstnanci supermarketů, uklízečky, pečovatelky, dopravci, pořádkové síly, dobrovolníci, kněží, řeholnice a mnoho a mnoho dalších, kteří pochopili, že nikdo se nezachrání sám.

Datum: 24.12.2020
Do úvodu této encykliky jsem napsal: „Velmi toužím, abychom v této době, kdy je nám dáno žít, byli uznáním důstojnosti každé lidské osoby znovu schopní mezi všemi oživit světovou touhu po bratrství. Mezi všemi: »Je krásným tajemství snít a činit náš život krásným příběhem. Nikdo nemůže životu čelit odosobněně [...] Potřebujeme společenství, které nás podpírá a pomáhá nám; takové společenství, ve kterém si navzájem pomáháme hledět k budoucnosti! Jak důležité je společně snít. [...] Jsme-li sami, hrozí nám, že budeme mít vidiny a vidět, co neexistuje; sny se budují společně.«[3] Spřádejme sny jako jediné lidstvo, jako poutníci učinění z téhož lidského těla, jako děti téže země, jež hostí nás všechny, každého s bohatstvím jeho víry či přesvědčení, každého s jeho vlastním hlasem, všechny bratry.“ (Fratelli tutti, 8).

Datum: 23.12.2020
Prozřetelnost tomu chtěla, abych právě v těchto těžkých dobách napsal Fratelli tutti, encykliku věnovanou bratrství a sociálnímu přátelství. Toto krásné ponaučení se váže k evangeliu o Ježíšově narození. Je to lekce o nové spoluúčasti a sjednocení, jež vzniká mezi těmi, kdo jej uskutečňují: Maria, Josef, pastýři, mudrcové a ti všichni, kteří takovým či onakým způsobem darovali svoje bratrství, svoje přátelství, aby v mračnech dějin mohlo být přijato Slovo, které se stalo tělem.

Datum: 14.11.2020
Máme žít dnes, avšak onen dnešek směřuje k zítřku, k onomu setkání, obtěžkanému nadějí. Pokud naopak bdíme, prokazujeme dobro opětováním Boží milosti, můžeme klidně očekávat ženichův příchod. Nezneklidní nás, že nás Pán může zastihnout i ve spánku, protože jsme každodenními dobrými skutky shromáždili zásobu oleje. Nastřádali jsme ji v onom očekávání na co možná nejdřívější příchod Pána, který přijde, aby mne odvedl s sebou.

Datum: 13.11.2020
Když naopak ztrácíme smysl pro očekávání, maří takový přístup jakoukoli perspektivu posmrtného života: vše se dělá tak, jako bychom nikdy neměli odejít na věčnost. Zajímá nás výlučně, jak stále více vlastnit, vyniknout, zařídit se...Jestliže se dáme vést tím, co se nám zdá přitažlivější, co se nám líbí, pokud hledáme vlastní zájmy, pozbyde náš život plodnosti. Neuložíme tak žádnou zásobu oleje do své lampy, která vyhasne ještě před setkáním s Pánem.

Datum: 12.11.2020
Víme, že se nám bohužel často stane, že zapomeneme na svůj životní cíl, tedy konečné setkání s Bohem, čímž se vytrácí smysl očekávání a za absolutní se považuje přítomnost. Když se absolutizuje přítomnost, hledí se pouze na ni, a vytrácí se smysl pro očekávání, který je velice krásný. Je tolik nezbytné očekávat Pána, protože nás to též vymaňuje z momentální rozporuplnosti.

Datum: 11.11.2020
„Ano, pak se možná někdy obrátím...“ – „Obrať se dnes! Změň život dnes!“ – „Ano, jistě, ale až zítra“. Je to tak? Takový zítřek nikdy nenastane, začněme dnes. Pokud chceme být připraveni na poslední setkání s Pánem, máme s ním již od nynějška spolupracovat a konat dobré skutky podněcované jeho láskou.

Datum: 10.11.2020
Víra, která nás skutečně spojuje s Ježíšem, „se projevuje láskou“, jak prohlašuje apoštol Pavel (Gal 5,6), a za takovou víru lze označit postoj moudrých dívek. Moudrost a obezřetnost spočívá v tom, že nečekáme na poslední chvíli, abychom opětovali Boží milost, nýbrž činíme tak okamžitě, začínáme hned.

Datum: 9.11.2020
Evangelium této neděle (Mt 25,1-13) nás zve, abychom pokračovali v úvaze o věčném životě, započaté o slavnosti Všech svatých a Vzpomínce na všechny věrné zemřelé. Ježíš v něm vypráví podobenství o deseti pannách, pozvaných na svatební hostinu, která symbolizuje nebeské království. ... Je jasné, že nám Ježíš tímto podobenstvím chce říci, že na setkání s ním máme být připraveni. Nejenom na konečné setkání, nýbrž také na malá – malá a velká – každodenní setkání, která mu předchází a pro něž nestačí pouze lampa víry, ale vyžaduje se také olej milosrdné lásky a dobrých skutků.

Datum: 30.8.2020
Dnes jsem chtěl podtrhnout, že pokoj, který dává Ježíš, je pokojem pro nynějšek i pro budoucnost. Je počátkem nebeského života a přináší nebeské plody, nikoli anestezii. Ten druhý ano. Umrtvuješ se věcmi tohoto světa, a když se dávka anestetik spotřebuje, vezmeš si další a tak dále. Pokoj je definitivní, plodný a nakažlivý, nikoli narcistní, protože stále hledí k Pánu. Ten druhý je trochu narcistní, hledí si sebe. Kéž nás Pán obdarovává pokojem plným naděje, dává plodnost, sdílnost a komunikativnost, tvoří společenství a vždycky vede k tomu definitivnímu pokoji v Ráji.“

Datum: 29.8.2020
Myslím, že nám pomůže trochu o tom přemýšlet: Jaký je můj pokoj a kde nacházím pokoj já? Ve věcech, v blahobytu, v cestování – nyní se ovšem cestovat nemůže – v majetku, ve vlastnictví mnoha věcí? Anebo nalézám pokoj jako Pánův dar? Musím za něj platit anebo jej dostávám zdarma, gratis od Pána? Jaký je můj pokoj? Rozčílím se, když mi něco chybí? To není pokoj Páně. To je jeden z důkazů. Mám klid svého pokoje? Uspává mne? Pak není od Pána. Jsem v pokoji a chci jej předávat druhým? Takový je pokoj Páně. Pánův pokoj je plodný, i pro mne, protože je plný naděje a hledí si Nebe.

Datum: 28.8.2020
Evangelním příkladem pokoje tohoto světa, jak se mi vybavuje, je onen člověk, který měl velkou úrodu obilí a pomyslel si, že musí vystavět další stodoly, aby ji měl kam uložit. Pak teprve si může říci: »Klidně si žij! [...] Bůh mu však řekl: „Blázne, ještě této noci zemřeš.“« (srov. Lk 12,16-21). Je to imanentní pokoj, který neotevírá dveře na onen svět. Pokoj Páně je však otevírá. On tam odešel a nechal dveře do Nebe otevřeny, dveře do Ráje jsou otevřeny. Je to úrodný pokoj, který se otevírá a spolu s tebou přivádí do Ráje také druhé.

Datum: 27.8.2020
Avšak pokoj, který dává Ježíš, je jiný. Uvádí tě do pohybu, neizoluje tě, podněcuje, přivádí k druhým, vytváří společenství a komunikaci. Pokoj světa je drahý, Ježíšův pokoj je zdarma, gratis. Je to Pánův dar. Pokoj Páně. Je plodný, nese tě vpřed.

Datum: 26.8.2020
A tento pokoj, toto štěstí tě uspává, trochu jako anestetikum. Umožňuje ti být se sebou v určitém poklidu. Je poněkud sobecký: [říká se] dej mi pokoj. Uzavírá do sebe. Takový pokoj dává svět. Je to drahý pokoj, protože musíš neustále střídat jeho „nástroje“. Něco tě nadchne a upokojí, potom to opadne, a musíš hledat jiný. Je drahý, protože je provizorní a sterilní.

Datum: 25.8.2020
Jaký pokoj dává svět a jaký Pán? Liší se? Ano. Svět ti dává „vnitřní klid“, mluvíme o životním poklidu, životě s klidným srdcem. Dává ti vnitřní pokoj jako tvůj majetek, jako něco, co je tvoje, izoluje tě od druhých, vydržuje tě a je tvým výdobytkem: mám pokoj. Do tohoto pokoje se bezděčně uzavřeš. Je trochu tvým pokojem a trochu těch druhých. Je to osamocený pokoj, který uklidňuje i obšťastňuje.

Datum: 13.4.2020
Drazí bratři a sestry, Ježíš změnil dějiny tím, že se stal naším bližním, a přestože jsou dosud poznamenány nepravostí, učinil z nich dějiny spásy. Obětováním svého života na kříži Ježíš přemohl také smrt. Z otevřeného srdce Ukřižovaného dosahuje Boží láska každého z nás. Můžeme změnit svoje životní osudy přiblížením se k Němu, přijetím spásy, kterou nám nabízí. Bratři a sestry, otevřme Mu v modlitbě celé srdce v tomto týdnu, během těchto dnů: s křížem a s evangeliem. Nezapomeňte: kříž a evangelium. To bude domácí liturgie. Otevřme v modlitbě svoje srdce, nechme na sobě spočinout Jeho pohled a pochopíme, že nejsme sami, nýbrž milováni, protože nás Pán neopouští a nikdy na nás nezapomíná. S těmito pocity vám přeji požehnaný Svatý týden a požehnané Velikonoce!

Datum: 12.4.2020
Pouze láska uchovává život, který máme, protože objímá a přetváří naše slabosti. Boží láska o Velikonocích uzdravila náš hřích odpuštěním, které ze smrti činí přechod do života a mění náš strach v důvěru, naši úzkost v naději. Pascha nám říká, že Bůh může všechno obrátit v dobro. Na Něho můžeme opravdu spoléhat, že všechno bude dobré. A není to iluze, protože smrt a zmrtvýchvstání Ježíše není iluze, byla to pravda. Proto je nám Velikonočního jitra řečeno: »Nebojte se«!

Datum: 11.4.2020
Ježíš nechce být pochopen špatně; nechce, aby lidé směšovali pravého Boha, jenž je pokornou láskou, s nepravým bohem, světským bohem, který je okázalý a vnucuje se silou. Není idolem, je Bohem, který se stal člověkem, jako každý z nás; vyjadřuje se lidsky, avšak mocí Svého božství. Mohl bys namítnout: „Co mám dělat s tak slabým Bohem, který umírá? Raději bych silného a mocného boha.“ Věz však, že moc tohoto světa pomíjí, zatímco láska trvá.

Datum: 10.4.2020
Prospěje nám, budeme-li mlčky hledět na Ukřižovaného a dívat se, kdo je náš Pán: Ten, který na nikoho neukazuje prstem, ani na ty, kdo Jej křižují, nýbrž otevírá náruč všem; nedrtí nás Svojí slávou, ale nechává se kvůli nám zdeptat; nemiluje nás slovně, ale tiše nám dává život; nenutí nás, nýbrž osvobozuje; nejedná s námi jako s cizími, ale bere na sebe naši nepravost, bere na sebe naše hříchy. A proto, aby nás zbavil předsudků o Bohu, hledíme na Ukřižovaného. A potom otevřme evangelium. V těchto dnech, všichni v karanténě a zavřeni doma, vezměme si do rukou obojí: kříž a evangelium. Hleďme na kříž a otevřme si evangelium. To bude naše velká domácí liturgie v těchto dnech, kdy nemůžeme jít do kostela.

Datum: 9.4.2020
Můžeme se dnes ptát: jaká je pravá tvář Boha? Obvykle do Něho promítáme v maximální míře to, co je naše: svůj úspěch, svůj smysl pro spravedlnost a také svoje pobouření. Evangelium nám však říká, že Bůh není takový. Je odlišný, a nemohli jsme Jej poznat svými silami. Proto se přiblížil, vyšel nám vstříc a právě o Velikonocích se zjevil úplně. A kde se zjevil úplně? Na kříži. Tam rozpoznáváme rysy Boží tváře. Nezapomeňme, bratři a sestry, že kříž je Boží katedra.

Datum: 8.4.2020
V těchto dnech obav z pandemie, jež působí světu tolik utrpení, mohou se mezi mnoha otázkami, jež si klademe, objevit také takové, které se týkají Boha: jak se Bůh staví k našemu utrpení? Kde je, když se všechno hatí? Proč rychle nevyřeší problémy? Takové otázky o Bohu si klademe. Lidé, kteří v Jeruzalémě triumfálně vítali Ježíše, se ptali, zda opravdu přišel osvobodit lid od jeho nepřátel. Očekávali mocného Mesiáše, který bude vítězit mečem. Přišel však někdo, kdo je tichého a pokorného srdce a povolává k obrácení a milosrdenství. Ti kdo jej následovali, jsou zmateni a zděšeni; opouštějí Ho. Mysleli si: je-li toto Ježíšův úděl, pak to není Mesiáš, protože Bůh je mocný a nepřemožitelný.

Datum: 12.1.2020
V křesťanském životě nestačí vědět. Není možné poznat Boha, aniž bychom vyšli ze sebe, setkali se a klaněli. Teologie a pastorační výkonnost jsou málo nebo nejsou vůbec platné, pokud se nepokleká a nejedná, jako to činili mudrcové, kteří nebyli jen rozvážnými organizátory cesty, nýbrž putovali a klaněli se. Klanění vyjevuje, že víra není pouhý souhrn krásných nauk, nýbrž vztah lásky k živé Osobě. Klaněním objevíme, že křesťanský život je milostný příběh, kde nestačí jen správné ideje, nýbrž je zapotřebí klást na první místo Boha, jako to činí zamilovaný s osobou, kterou miluje. Taková má být církev, totiž zamilovaná ctitelka svého Ženicha Ježíše.

Datum: 11.1.2020
Kolikrát jen jsme zájmy evangelia zaměnili za ty svoje, kolikrát jen jsme svoji pohodlnost zastírali svojí zbožností, kolikrát jen jsme Boží moc, spočívající ve službě druhým, směšovali se světskou mocí, která slouží sama sobě!

Datum: 10.1.2020
I křesťanský život, pokud se neklaní Pánu, může být zdvořilým způsobem, jak se utvrzovat ve svojí znamenitosti. Takoví křesťané nedovedou adorovat, neumějí se modlit klaněním. Existuje vážné nebezpečí sloužit si Bohem a nesloužit Bohu.

Datum: 9.1.2020
Ztratíme-li smysl pro klanění, ztratíme směr křesťanského života, který vede k Pánu, nikoli k nám. To je riziko, před nímž nás varuje evangelium, jež nám vedle mudrců ukazuje také osoby, které se nedovedou klanět. Pokud se člověk neklaní Bohu, klaní se svému já.

Datum: 8.1.2020
Ve škole svatého Františka otevřme srdce této jednoduché milosti a nechme, aby se z tohoto úžasu zrodilo naše „děkování“ Bohu.

Datum: 7.1.2020
Jesličky jsou součástí něžného a náročného procesu předávání víry. V každém životním období vychovávají k rozjímání o Ježíši, ke vnímání Boží lásky k nám, abychom cítili a věřili, že Bůh je s námi a my jsme s Ním, a vnímali, že v tom spočívá štěstí.

Datum: 6.1.2020
Všude a jakoukoli formou vyprávějí jesličky o Boží lásce, o Bohu, který se stal děťátkem, aby nám řekl, jak blízko je každé lidské bytosti v jakékoli situaci, ve které se nachází.

Datum: 5.1.2020
Mudrcové učí, že je možné vyjít zdaleka a dojít až ke Kristu. Tváří v tvář Dítěti Králi jsou prostoupeni velikou radostí. Nepohorší se chudým prostředím, neváhají pokleknout a klanět se mu.

Datum: 4.1.2020
Pohledem na tuto jesličkovou scénu jsme voláni k zamyšlení nad odpovědností, kterou má každý křesťan za šíření evangelia. Každý z nás se stává nositelem radostné zvěsti pro ty, s nimiž se setká, a dosvědčuje radost ze setkání s Ježíšem a Jeho lásku konkrétními skutky milosrdenství.

Datum: 3.1.2020
Mudrcové a bohatí vládci z Východu se na základě pozorování hvězdy vydali na cestu do Betléma, aby poznali Ježíše a přinesli svoje dary: zlato, kadidlo a myrhu. Také tyto dary mají alegorický význam: zlato ctí Ježíšovu královskou hodnost, kadidlo jeho božství a myrha jeho svaté lidství, které zakusí smrt a pohřeb.

Datum: 2.1.2020
Bůh jako vždycky vzrušuje, je nepředvídatelný, neustále mimo naše schémata. Proto nás jesličky, jež ukazují Boha tak, jak přišel na svět, vybízejí, abychom přemýšleli o svém životě napojeném na Boží život a stali se Jeho učedníky, chceme-li dosáhnout nejzazšího smyslu života.

Datum: 1.1.2020
Způsob Božího jednání je téměř omračující, protože se jeví jako nemožné, že by se zřekl Svojí slávy, aby se stal člověkem jako my. Jaké překvapení vidět Boha, který přijímá naše způsoby: spí, pije mateřské mléko, pláče a hraje si jako všechny děti!

Datum: 31.12.2019
V Ježíši byl Bůh dítětem a tímto stavem chtěl zjevit velikost Svojí lásky, která se projevuje úsměvem a natahováním rukou ke komukoli.Narození dítěte budí radost a úžas, protože představuje velké tajemství života.

Datum: 30.12.2019
Srdce betléma začne tlouci, když v den Narození Páně vložíme do jesliček figurku Dítěte Ježíše. Tak se prezentuje Bůh, totiž v dítěti, aby se nechal přijmout v naší náruči. Ve slabosti a křehkosti skrývá svoji moc, která všechno tvoří a přetváří.

Datum: 29.12.2019
Na andělovo zvěstování, žádající,aby se stala matkou Boží, odpovídá Maria plnou a totální poslušností. Její slova: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,38) jsou pro nás všechny svědectvím, jak se vírou svěřit Boží vůli. Spatřujeme v ní Matku Boží, která si svého Syna nenechává jen pro sebe.

Datum: 28.12.2019
Maria je maminka, která svoje dítě pozoruje a ukazuje těm, kdo přicházejí na návštěvu. Její soška umožňuje přemýšlet o velkém tajemství, do něhož byla tato dívka vtažena, když Bůh zaklepal na dveře jejího neposkvrněného srdce.

Datum: 27.12.2019
Z betléma jasně vysvítá poselství, že se nesmíme nechat klamat bohatstvím a spoustou nabídek prchavého štěstí. Herodův palác je v pozadí, zavřený a hluchý k radostné zvěsti. Narozením v jesličkách Bůh zahajuje jedinou velikou revoluci, která dává naději a důstojnost vyděděným a odsunutým na okraj: revoluci lásky, revoluci něhy.

Datum: 26.12.2019
Chuďasové a prosťáčci v betlémě připomínají, že Bůh se stává člověkem pro ty, kteří více vnímají potřebu Jeho lásky a dožadují se Jeho blízkosti. Ježíš »tichý a pokorný srdcem« (Mt 11,29) se narodil chudý a vedl jednoduchý život, aby nás naučil chápat to podstatné a žít z toho.

Datum: 25.12.2019
Pastýři se stávají prvními svědky darované spásy. Ti nejpokornější a nejchudší umí přijmout událost Vtělení. Bohu, který nám jde vstříc v betlémském Dítěti, odpovídají pastýři tím, že se dají na cestu k Němu, na setkání lásky a s vděčným úžasem.

Datum: 24.12.2019
Mějme o Vánocích srdce otevřené pro překvapení

Datum: 24.12.2019
Mějme o Vánocích srdce otevřené pro překvapení

Datum: 24.12.2019
Proč vzbuzují jesličky takový úžas a dojímají nás? Především proto, že ukazují Boží něhu. Dar života, pro každého z nás tajemný, nás uchvacuje ještě víc, když vidíme, že Ten, který se narodil z Marie, je zdrojem a oporou každého života. V Ježíši nám Otec daroval bratra, který nás přichází hledat, když jsme dezorientovaní a ztrácíme směr; věrného přítele, který je nám stále nablízku.

Datum: 30.11.2019
Když Ježíš popisuje svůj návrat ve slávě a moci, ihned dodává, že »napřed musí mnoho vytrpět a od tohoto pokolení být zavržen« (Lk 17,25). To znamená, že také utrpení, kříž, každodenní životní kříž v práci, v rodině, každodenní - i nepatrný - kříž je součástí Božího království. Prosme tedy Pána, aby nám daroval milost opatrovat Boží království, které je v nás, modlitbou, adorací a službou lásky; potichu.

Datum: 29.11.2019
Boží království je pokorné, jako semínko. Je nepatrné, ale vzroste mocí Ducha svatého. Je na nás, abychom jej v sobě nechali růst, bez chlubení. Nechejme přijít Ducha svatého, aby nám proměnil duši a posunul dál v tichosti, pokoji, klidu, v blízkosti Bohu a druhým, v klanění se Bohu bez okázalosti.

Datum: 28.11.2019
Častokrát se slavení stává divadlem, například svatba, na níž lidé prezentují sami sebe, a místo aby přistupovali ke svátostem, přicházejí spíše dělat módní přehlídku, nechávají se vidět ze samolibosti, avšak Boží království je tiché, roste uvnitř. Roste působením Ducha svatého spolu s naší ochotou.

Datum: 27.11.2019
Přijdou dny... kdy vám budou říkat: "Hle, tady je!", "Hle, tam!". Neodcházejte a neběhejte za nimi«. „Boží království není divadlo. Divadlo bývá karikaturou Božího království.“

Datum: 26.11.2019
Mlčky, třeba v domě, kde na konci měsíce zbývá sotva euro, ale dále se modlí, pečují o děti i o prarodiče – tam je Boží království. Je vzdálené ruchu, nepřitahuje pozornost, podobně jako ji nepřitahuje semeno, které roste v zemi.

Datum: 25.11.2019
Boží království roste denně díky tomu, kdo jej dosvědčuje, aniž by vyvolával rozruch, modlí se a s vírou žije svoje závazky v rodině, v práci, ve svém prostředí.

Datum: 11.10.2019
Vždy si pamatujte: Kdo jsem já, abych druhého soudil? Stydět se a otevírat své srdce – kéž nám Pán daruje tuto milost.

Datum: 10.10.2019
Kdybychom my všichni – národy, jednotlivci, rodiny, městské čtvrti – měli tento postoj, kolik pokoje by bylo v našich srdcích! Milosrdenství nás naplňuje pokojem.

Datum: 9.10.2019
Milosrdní lidé mají obrovské srdce. Řekne-li jim někdo: „viděl jsi, co tamten udělal?“ s milosrdenstvím odpoví: „stačí mi to, co jsem udělal já.“ To je cesta milosrdenství, o kterou musíme prosit.

Datum: 8.10.2019
Je třeba prosit Pána, abychom byli milosrdní, neboť to je milost, být schopni těchto dvou postojů: s hanbou uznávat své vlastní hříchy a zapomínat na hříchy a urážky druhých.

Datum: 7.10.2019
Soudíme také Boha, protože si myslíme, že by měl hříšníky trestat, odsoudit je k smrti a ne jim odpouštět. Pak nám opravdu hrozí, že zůstaneme mimo Otcův dům!

Datum: 4.10.2019
Jaké je však nebezpečí? Nebezpečí je v tom, že se budeme považovat za spravedlivé a soudit druhé.

Datum: 3.10.2019
Ale není to sentiment a naivita. Naopak, milosrdenství je opravdová síla. Jedině láska to dokáže – v tom je Boží radost. Bůh má radost, když jeden z nás hříšníků přichází k němu a prosí jej o odpuštění.

Datum: 2.10.2019
Ano, Bůh je radostný. Je to zajímavé. A co je Boží radostí? Boží radost je odpouštět. Je to radost pastýře, který našel svoji ztracenou ovci, radost ženy, která našla ztracenou minci, radost otce, který přijímá domů ztraceného syna… Tady je celé evangelium, celé křesťanství.

Datum: 1.10.2019
Nezdá se vám, že všichni potřebujeme ještě víc činorodé lásky? Nikoli takové, která se spokojí s povrchní a nezúčastněnou pomocí, nýbrž lásky, která na sebe bere těžkosti a utrpení bližního.

Datum: 30.9.2019
Nezdá se vám, že naše doba potřebuje ještě víc bratrského sdílení a lásky? Život dostane chuť, nechá-li se prostoupit Boží láskou!

Datum: 19.7.2019
Je pravda, že já mohu mluvit s Pánem, žádat jej okamžitě o odpuštění, úpěnlivě prosit. A Pán odpouští, okamžitě. Ale je důležité, že jdu do zpovědnice,… nechává mě pokleknout proti Matce církvi, která je povolána rozdávat Boží milosrdenství.

Datum: 18.7.2019
Zpovídat se před knězem je způsob, jak vložit svůj život do rukou a do srdce někoho jiného, který v tu chvíli jedná jménem a na účet Ježíše.

Datum: 17.7.2019
Jsme společenské bytosti a odpuštění má společenský aspekt, protože i lidstvo, moji bratři a sestry budou zraněni mým hříchem.

Datum: 16.7.2019
Jestli nejsi schopný mluvit o svých chybách s bratrem, buď si jist, že nebudeš schopen o nich hovořit ani s Bohem, a skončíš tak, že se budeš zpovídat před zrcadlem, před sebou samým.

Datum: 15.7.2019
Láska Boží existuje i pro ty, kdo nejsou ve stavu přijmout svátost: i ten muž či žena, ten mladý chlapec nebo dívka jsou Bohem milováni, jsou jím vyhledáváni, potřebují požehnání. Buďte k těmto osobám jemní.

Datum: 29.3.2019
Když jsem zpovídal, vždy jsem myslel na sebe samého, na své hříchy, na svoji potřebu milosrdenství a tudíž jsem se snažil odpouštět mnoho. … Někdy jsem se přistihl, že myslím na to, že by některým velice přísným osobám prospělo nějaké uklouznutí, protože by se tak poznáním, že jsou hříšní, setkali s Ježíšem.…

Datum: 28.3.2019
Být zpovědníkem je velká odpovědnost. Zpovědníci mají před sebou ztracené ovečky, které Bůh velmi miluje, jestli se jim neumožní, aby pochopili lásku a milosrdenství Boží, vzdálí se a možná už nepřijdou. Tudíž obejměte je a buďte milosrdní. A i když nemůžete dát rozhřešení, dejte aspoň požehnání.

Datum: 27.3.2019
Myslím na zpovědníka, kterého jsem potkal u nás ve farnosti, bylo mi 17 let. Cítil jsem se zaplaven milosrdenstvím Božím, když jsem se u něj zpovídal. Když následujícího roku zemřel, hodně jsem plakal. Proč? Protože jsem ztratil člověka, který mi dal pocítit milosrdenství Boží.

Datum: 26.3.2019
Mohu říci, že zárodek milosrdenství, které pro mě představuje nejdůležitější poselství od Boha, se pomalu rodil v mém kněžském životě jako důsledek mé zkušenosti zpovědníka.

Datum: 25.3.2019
Vzpomínám na jednoho velkého zpovědníka, kapucína, říkal mi: odpouštím mnoho a občas mě přepadnou výčitky, že jsem odpustil příliš. Pak jdu do naší kapličky před svatostánek a řeknu Ježíšovi: Pane, odpusť mi, že jsem odpouštěl příliš. Ale to ty jsi mi dal špatný příklad!

Datum: 4.1.2019
Budou Vánoce, pokud jako Josef dáme prostor tichu; pokud jako Maria přitakáme Bohu; pokud jako Ježíš budeme nablízku tomu, kdo je sám; pokud jako pastýři vyjdeme ze svých ohrad, abychom přebývali s Ježíšem.

Datum: 3.1.2019
Pokud Vánoce zůstanou jenom hezkými tradičními svátky, jejichž středem jsme my a nikoli On, bude to ztracená příležitost.

Datum: 2.1.2019
Slavit Vánoce znamená počínat si jako Josef: vstát, abychom vykonali, co chce Bůh, byť to není podle našich plánů.

Datum: 1.1.2019
Slavit Vánoce znamená počínat si jako Maria: v poddajnosti důvěřovat Bohu, aniž bychom rozuměli, co činí.

Datum: 31.12.2018
Slavit Vánoce znamená počínat si jako Ježíš, který přišel pro nás nuzné, a sestoupit k těm, kteří nás potřebují.

Datum: 28.12.2018
Vánočním dárkem jsi ty, když jsi opravdovým přítelem a bratrem všech lidských bytostí.

Datum: 27.12.2018
Vánoční hvězdou jsi ty, když někoho přivedeš k setkání s Pánem.

Datum: 26.12.2018
Vánočním zvonem jsi ty, když svoláváš a spojuješ lidi kolem sebe. Vánočním andělem jsi ty, když zvěstuješ celému světu poselství míru, spravedlnosti a lásky.

Datum: 25.12.2018
Jsi také světlem Vánoc, když svým životem, svou dobrotou, trpělivostí, radostí a štědrostí ozařuješ cestu ostatních.

Datum: 24.12.2018
Ty jsi vánoční nocí, když pokorně a pozorně přijímáš ticho Spasitele světa bez hluku a velkolepých oslav; ty jsi úsměvem důvěry a něhy, vnitřním pokojem nikdy nekončících Vánoc, které v tobě nastolují Boží království.

Datum: 7.12.2018
Milosrdenství je Boží jednání, které objímá, je to obdarování Boha, který přijímá, který pokleká k modlitbě. Milosrdenství je osobním průkazem Boha.

Datum: 6.12.2018
Myslím na církev jako na polní nemocnici, kde se léčí především závažná zranění. Církev, která zahřeje srdce lidí blízkostí a sounáležitostí.

Datum: 5.12.2018
Milosrdenství je první vlastností Boha. Je to jeho jméno. Neexistuje situace, ze které bychom se nemohli dostat.

Datum: 4.12.2018
Aby se to mohlo stát, je nutné vyjít z kostelů a farností, vyjít ven a hledat lidi tam, kde žijí, kde prožívají svá utrpení i naděje.

Datum: 3.12.2018
Církev není na světě, aby trestala, ale aby umožnila shledání s tou vášnivou láskou, kterou je Boží milosrdenství.

Datum: 21.11.2018
Pán nás pomazal v Kristu olejem radosti a toto pomazání nás vybízí, abychom přijali a nesli tento obrovský dar: kněžskou radost a veselí. Radost kněze je drahocenným darem nejenom pro něho, ale i pro celý věřící lid Boží.

Datum: 21.11.2018
Kněz je nejchudší z lidí, pokud jej Ježíš neobohacuje Svojí chudobou; je nejneužitečnější služebník, pokud jej Ježíš nenazývá přítelem, nejhloupějším z lidí, pokud jej Ježíš trpělivě nepoučuje jako Petra; nejbezbrannější z křesťanů, pokud jej Dobrý Pastýř neposiluje uprostřed stádce.

Datum: 21.11.2018
Spatřuji tři příznačné charakteristiky naší kněžské radosti: je radostí, která nás pomazává (avšak nečiní nás mazanými, rozmazlenými a namyšlenými), je radostí nezkazitelnou a je radostí misionářskou, která ozařuje všechny a přitahuje všechny, počínaje těmi nejvzdálenějšími.

Datum: 21.11.2018
Sestrou kněžské radosti je chudoba. Kněz je chudý na pouhou lidskou radost: zřekl se mnohého! A poněvadž je chudý a dává mnohé druhým, musí svoji radost žádat od Pána a od věřícího Božího lidu.

Datum: 21.11.2018
Sestrou kněžské radosti je poslušnost. Poslušnost církvi a také sjednocení s Bohem Otcem, od něhož pochází každé otcovství. A také poslušnost církvi ve službě: disponibilitu a pohotovost ke službě druhým vždy a co nejlépe podle vzoru „Naší Paní spěchající“.