katolík seznamka inzerce gyn. poradna pohlednice

Po kapkách - výpis chronologicky

Výpis dle data        Výpis dle autorů



Autor: Grzegorz Ryś

Datum: 22.12.2020
Simeon nám ukazuje, že naděje je rovněž bdělostí. Jde o to, abychom nepropásli Boha, když přichází. A šli mu naproti. Aby se nestalo, že nerozpoznáme okamžik jeho navštívení. Protože jeho příchod může být právě takový... Prorok Simeon rozpoznal chvíli Božího navštívení. Jeho bdělost je nádherná, je vyjádřením víry v to, že Bůh může přijít v každé chvíli.

Datum: 21.12.2020
Toto je závažný paradox, a proto o tom všem Maria rozvažuje ve svém srdci. Jestliže se člověk ptá lásky, jak tomu rozumět, pak nebude mít problém. Ptá-li se jen svého selského rozumu, zůstane to pro něj "španělská vesnice". Jakmile však o tom všem rozvažujeme ve svém srdci, celá věc se dosti vyjasní. Položte Ježíše do svých jeslí, "do žlabu", nedržte ho pouze v kostele.

Datum: 20.12.2020
Jenomže on tohle nechce. On totiž nehledá svou slávu, on hledá naši spásu. Proto chce Bůh přebývat v samém středu našeho hříchu. Chce, abychom ho vpustili tam, kde hřešíme, protože nás chce spasit. Nepřišel proto, aby byl více oslavován, ale aby nám posloužil v překonání toho, k čemu se pořád vracíme, z čeho se sami nemůžeme osvobodit, k čemu jsme připoutáni jako zvíře ke žlabu. Chce nás zachránit z našeho hříchu. Bůh nepřichází kvůli sobě, přichází pouze kvůli nám.

Datum: 19.12.2020
Bůh nám chce přinést spásu, nepotřebuje naše modlitbičky. My bychom Pánu Bohu rádi vyhradili kostel. Máme pro něj takové pěkné místo - kostelíček. Vyrážíme tam jednou týdně, tak na hodinku, elegantně, zbožně, vytáhneme zvláštní oblečení... A nejlepší by bylo, aby tam Pán Bůh zůstal, není-liž pravda? Budeme ho tam samozřejmě navštěvovat, v tom kostelíčku, aspoň jednou týdně, budeme ho tam uctívat, a on ať tam zůstane.

Datum: 18.12.2020
A to je pěkný paradox - vždyť se nám zdá, Boha je zapotřebí hledat ve svatyni. Bůh by měl být tam, kde je svaté místo. Ale on chce být právě v našem hříchu, a ne ve svatyni! Proč? Protože nás chce spasit.

Datum: 17.12.2020
Všichni už jsme zakusili, že i když máme ty nejlepší úmysly, zachováváme rytmus duchovního života, provozujeme lecjakou duchovní gymnastiku, vždycky se najde hřích, ke kterému se vracíme stejně jako dobytek ke žlabu. A právě to je to místo, kam chce být Ježíš položen: V samém středu našeho hříchu.

Datum: 16.12.2020
Pro nás je tohle znamení ještě výmluvnější. Církevní otcové vysvětlovali, že jesle či žlab jsou symbolem hříchu. K čemu se totiž vrací zvíře? Ke žlabu, protože ve žlabu je žrádlo. Oslové a volové se sem dřív nebo později vracejí. A k čemu se vracíme my? Ke svým hříchům. Já mám své, vy máte své - každý z nás má nějaký hřích, k němuž se vrací. Zpravidla zápasíme se svými hříchy po celý život.

Datum: 15.12.2020
Na první pohled to, co se tu odehrává, nejde dohromady s tím, co bylo zvěstováno. Ona přece uslyšela v Nazaretě toto: "Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. Betlém je skutečně město Davidovo, král David se tu narodil. Přišlo do Betléma, a nejen že tu nenašli trůn - dokonce tu pro ně ani nebylo místo v hostinci! Ten, který měl být velkým nástupcem Davidovým, jeho potomkem, není přijat v domě Davidově" Maria s tím zápasí, protože to nechápe.

Datum: 14.12.2020
Znamením pro pastýře - a také pro nás - je narozený Ježíš Kristus, položený v jeslích. Slyšíme, že Maria to všechno uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom. Zdá se, že dané znamení není snadno čitelné, že chce svůj čas. A proto jej Maria uchovává v srdci a rozvažuje o něm. Ne všechno lze pochopit ihned.

Datum: 13.12.2020
Známe se a proto víme: Takovou svobodu v člověku působí Duch Svatý. Je jisté, že nikdo z nás není schopen jí dosáhnout z vlastních sil, nikdo se jí nemůže sám dopracovat. Přesvědčení o vlastní nepostradatelnosti je v nás příliš silné. Duchu Svatý, daruj mi takovou svobodu, jakou měli Ježíš z Nazareta a jeho Matka. Učiň mě opravdu svobodným!

Datum: 12.12.2020
Můžeš se dát Bohu, můžeš se dát bližním. Můžeš se odevzdat své manželce, svému manželovi, svým dětem. Královská důstojnost znamená královskou svobodu - a paradox je v tom, že vpravdě svobodnými jsou ti, kdo vyznávají "jsem nevolník". Nevolník postradatelný. Právě tito lidé mají v srdci absolutní svobodu: vůči druhým, vůči sobě, vůči mínění druhých, která se týkají jejich osoby...

Datum: 11.12.2020
Královská důstojnost nespočívá v tom, že někomu vládneš, ale pouze v tom, že vládneš sám sobě. Díky tomu se můžeš někomu darovat. Ježíš nám říká: "Takhle ne!" Mluvte o sobě jako o postradatelných nevolnících. Víte, kdo tak jedná? Jenom ten, kdo vidí, že ať koná jakékoliv dobro, nevzniká mu tím žádný nárok. Takový člověk je absolutně nezištný. Královská důstojnost, kterou jsi obdržel křtem, nespočívá v tom, že někomu vládneš, ale pouze v tom, že vládneš sám sobě. Že se máš v rukou, že dáváš smysl a směr svému životu. Jen tak se totiž můžeš někomu darovat.

Datum: 10.12.2020
Dobře víme, že v tom spočívá velké pokušení - myslet si o sobě, že jsi nepostradatelný, že bez tebe církve nebude. Všichni ať vidí, jak nepostradatelná je tvá existence, tady a teď, i tvá služba na tomto místě!

Datum: 9.12.2020
Pán Ježíš o tom mluví celkem drsně v evangeliu podle Lukáše: "Tak i vy, až vykonáte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: "Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat." V originále to zní ještě ostřeji, neboť Ježíš říká: "Jsme nevolníky postradatelnými. " Ano, jsme postradatelní!

Datum: 8.12.2020
Mariina velikost má stejnou logiku jako velikost Ježíšova. Ježíš Kristus - Mistr a Pán - říká sám sobě: "Já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží." Svatý Pavel říká v listu Filipanům, že Ježíš, Boží Syn, "vzal na sebe přirozenost služebníka". Je tam opět výraz dulos - nevolník, stejné slovo, jakého bylo užito v případě Marie. Řečtina má pro služebníka jiný výraz - diakonos. Služebník také koná službu, ale z vlastní vůle. A díky tomu má nárok na nějakou mzdu, případně na vděčnost ze strany lidí. Ano, ovšem, diákon, nikoli však nevolník.

Datum: 7.12.2020
Maria o sobě říká, že je služebnice Páně. Doslovně podle řeckého textu dokonce prohlašuje, že je nevolnice. Samozřejmě, že "služebnice" zní líp. Ale Maria o sobě jasně říká, že ne "nevolnice". "shlédl na mé ponížení". Neříká, že má v sobě velikost sama ze sebe, říká jen, že ji Bůh povyšuje z ponížení díky Synovi, jehož přijala od Boha. Celá její velikost je v něm, nepochází z ní samé - to je Mariino vyznání. Je cele zahleděná do svého Syna.



Po kapkách...
  

  

   Rádio Proglas

   Víra na Internetu

   Pastorace.cz

   Krestanstvi.cz

   Pastorační středisko brněnské diecéze

   Informační kontaktní centrum

   Česká sekce Vatikánského rozhlasu

   SIGNALY.CZ: Nástěnka akcí, chat, stránky pro mládež

   IN! - Dívčí svět

   On-line breviář

   Druhý ročník křesťanského festivalu Kefasfest