Buď, kde jsi

Autor knihy: Štěpán Smolen
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Vlastně, proč by poustevník ze čtvrtého století po Kristu nemohl cestovat žlutým autobusem? Když můžou být ostatní postavy v knize přitažené za vlasy a postava rektora přitažená za pleš…

Štěpán Smolen mě vtáhl do akce hned v prvních větách příběhu, nenudila jsem se ani půl věty. A jeho průvodce, původně a důvodně připomínající houmelessáka, (ale ty jeho oči!) začal střílet svoje otázky hned vzápětí. A kdyby jenom to. S pomocí cestování v čase nabídl odpovědi prověřené životem. V momentu, kdy se v příběhu objevila jména jako Kasián, Skétis a Nesteros, začalo mi trochu svítat. S bravurou protřelého čtenáře detektivek jsem se proběhla po stránkách až k poslednímu odstavci. Ale tam nestálo, „kdo byl vrah“, byly tam jen dvě věty, které samy o sobě nedávaly smysl:

„Už jen… třicet znaků…“ „S mezerama, nebo bez mezer?“

Ach jo. Takže znovu a pečlivěji, bez přeskakování. A stálo to za to. Příběh seminaristy, který se cestou na sraz s bývalými spolužáky potká s Janem Kassiánským a spolu s ním navštíví několik pouštních otců v jejich čase a v jejich prostředí, mě nalákal svérázným humorem a definitivně si mě získal už při první disputaci:

„Ty - nemocný.“

„Já? Ne.“

„Ty - ano. Jsi nemocný, protože marníš čas v planém snění. Vydal ses po cestě, ale pokukuješ po jiných. Lecčeho jsi ochutnal, ale k ničemu ses nezavázal a nikde jsi nezůstal. Životem jen bloumáš.“

„Ale v čem je problém? Proč bych neměl své možnosti zvážit? V našem století vládne svoboda, víš? Můžu si, co chci.“ …

„Svoboda, tomu říkáš? Tady na poušti to nazýváme svévolí. Svobodou je stav, kdy mi nic nebrání v konání dobra, kdy už nejsem otrokem vášní. A svobodný nebudeš, dokud se nejprve nezavážeš.“

„Počkej, pustím si počítač, kdy chci, jedu kam chci, chodím si, s kým chci, a ty mi říkáš, že jsem otrok?“

„Nebyl bys, kdybys to dovedl jinak. K jídlu je svoboden ten, kdo se dovede postit. K cestě ten, kdo dovede zůstat. A k lásce ten, kdo zůstává věrný. Dokud jdeš poslušně jen tudy, kudy tě táhnou vášně, jsi jejich otrokem, ne pánem. Svoboda vyžaduje stálost. … Ty se jenom touláš, proto neuzraješ. …Milovat nebudeš, dokud nebudeš mít čisté srdce – svobodné od neřestí, prázdné od zlých vášní. K čistému srdci dojdeš jen stálostí myšlenek, pozorností k vnitřním pohybům ve své duši. … K pravému boji tě donutí až dobrovolně zvolená nutnost doživotního setrvání právě zde – až svatba, svěcení nebo sliby. Cíl je nebe, cestou do nebe je láska, cestou k lásce čistota srdce, cestou k lásce čistota srdce, cestou k čistotě srdce setrvání ve vnitřním zápase a cestou k vnitřnímu zápasu připoutání k místu a k životnímu stavu. Ale teď pojď, abba Nesteros ti poví víc.“

Došlo také o povídání o trojím povolání, o samotě, buď kde jsi, dělej, co děláš, o marnivosti a nenápadnosti, zakořenění a zůstávání, o zbytečné zvědavosti, střízlivosti, postu, zacílenosti, nerozptýlenosti, rozlišování, povstávání …

Co je to cenobium a acedie, co říkali pouštní otcové na zubní kartáček, jak reagoval rektor semináře na opálení ze Sahary a co to mělo znamenat s těmi třiceti znaky na konci příběhu, to si už přečtěte sami.