Křesťan v záběhu

Autor knihy: Thierry Bizot
Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Thierry Bizot se setkal s Ježíšem … a už se z toho nevzpamatoval.

Z Anonymního katolíka se stal Křesťan v záběhu. Jeho první kniha měla veliký ohlas a Thierry dostal nabídku psát pravidelný blog na stránkách webu croire.com. Tato kniha je výběrem toho nejlepšího, co se na blogu objevilo. Jsou to momentky ze všedního života, viděné srdcem zamilovaného. Znovu jsem si se zahanbením uvědomila, jak jsme my katolíci často tvrdí a studení, jak jsme si místo intenzivního vztahu se žárlivě milujícím Bohem (opravdu je to tak v Bibli, Ex 20,5) dosadili pouhé „chození do kostela“ a „nejíst v pátek maso“, a ano, hlavně to 6. přikázání … Není divu, že o takovou karikaturu křesťanství naše okolí nemá zájem.

Thierry prostě píše o sobě a o Ježíši: Každé ráno, když otevřu oči, myslím na Ježíše, jako bych se chtěl ujistit, že je stále tady. Znepokojuje mě představa, že se jednou probudím a neucítím tu touhu po jeho přítomnosti v mém životě. … Co mám dělat, aby mu se mnou bylo příjemně? Zeptal jsem se na to svého kamaráda kněze. Odpověděl mi, abych si s tím nelámal hlavu. Bůh si mě bude umět najít, až mě bude potřebovat.

A o Ježíši také často mluví při setkáních s nejrůznějšími lidmi, klidně i na filmové předpremiéře: Pokaždé mě zaskočí, jaký má na lidi účinek, když začnu mluvit o Ježíši. … Najednou jsem se ocitl uprostřed skupinky hovořící o Bohu, pořád se sklenkou šampaňského v ruce. Téma se pozvolna rozvíjelo, až jsem nakonec přiznal, že jsem téměř před dvěma lety vstoupil do každodenního osobního a velmi cituplného vztahu … s Ježíšem.

Ale hlavně Thierry s Ježíšem žije – a to je to, o co by nám mělo jít nejvíc. A přicházejí i chvíle tmy, prázdnoty a mlčení. I takové okamžiky Thierry zná a popisuje je s odzbrojující otevřeností:

Poprvé po několika měsících necítím nic, jen prázdnotu. Chlad, bez chuti a zápachu. Děsivě klidný okamžik. … Připadám si zbytečný. … Mám dojem, že najednou nerozumím ničemu. Snažím se vzpomenout na krásné chvíle s Ježíšem, na upřímný cit, který jsem k němu cítil, na cestu, kterou jsme společně ušli, ale nic se mi nevybavuje. Ptám se sám sebe, jestli to celé není nějaký hloupý vtip. Anebo jsem byl od začátku jen podvodník, flákač, ubohé nešťastné individuum, co všechny okolo krmí jen svými výmysly? Tomu se mi nechce věřit. Nevěřím tomu. Anebo mě Bůh nějak testuje? Chce vědět, jestli se u první překážky zdechnu jako srab? Nevím. Počkám. Moře se s přílivem zase vrátí a spolu s ním i vlna něhy, ve které jsem se přece dřív koupal. Určitě.

Jestli ta kniha otevře nějaká dobře zabarikádovaná dvířka v nás, jestli se rozpomeneme na zamilovanost do Boha v nějaké chvíli svého života, jestli budeme mít odvahu mluvit s druhými o svém vztahu k Ježíši, jestli se Bohu aspoň trochu podaří „odejmout z našeho těla srdce kamenné a dát nám srdce z masa“, tak Thierry nešel zbytečně se svojí kůží na trh, tedy se svým příběhem k nám čtenářům.