Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny

Autor knihy: František Lízna
Nakladatelství: nakladatelství Cesta

Představovat Františka Líznu - kněze, který své povolání už léta žije jako totální nasazení, by bylo nejspíš nošením dříví do lesa. Nedílnou součástí jeho služby druhým se už před mnoha lety staly poutě na nejrůznější místa Evropy. Na cestu vyráží sám, bez korouhví, halasného zpěvu a jásotu i důkladného technického zabezpečení, vybaven pouze trochou peněz a seznamem osob, z kterého každý den losuje jméno člověka, za nějž ten den své putování obětuje.

Ve svých zápiscích dokumentuje nejen odkud, kam a kolik kilometrů ušel, ale i bezprostředně zachycuje obtíže, pocity radosti i svoji skleslost, dobrá i méně dobrá setkání s lidmi, hledání noclehů a možností se najíst.
Čtenář s obdivem sleduje nehrdinského hrdinu naší doby, který ukazuje, že věřit neznamená vědět, ale být na cestě se vším, co tuto cestu provází.

Šlo se mi těžce, bez zvláštních zážitků. Prožíval jsem jakousi vleklou krizi. V obci Ślesin jsem odpočíval pět minut od místa, kde se plno lidí koupalo v krásném prostředí zálivu velikého jezera. Došel jsem do Kijowiece. V moderně pojatém kostele jsem se po mši svaté setkal s nepřízní kněze. Přijímání byl ochoten mi podat pouze do úst, ačkoliv jsem řekl „Ego sum sacredos“ (* Jsem kněz), a na nocleh mě nepřijal. V nepříznivém počasí – hrozil déšť – jsem po pěti a půl hodinách chůze zalehl v rozestavěném domě s rizikem, že mě někdo spatří.

…

Došel jsem do místa, kde se asfaltová silnice změnila v písek a staré dlažební kostky, po kterých se šlo obtížně. Na jakémsi odpočívadle jsem odsloužil mši svatou a šel jsem s námahou jednu hodinu. Pak jsem našel místo vhodné k odpočinku a spal jsem. Kolem projížděli odvážní řidiči, bylo to pouze několik aut. Jedno z nich kolem mne projelo, pak prudce zastavilo a vrátilo se k místu, kde jsem odpočíval. Z auta vystoupili dva mladší manželé, Agniezka a Krištof, vytáhli stolek se třemi skládacími židlemi, prostřeli na stůl ubrus, vynesli z auta vše potřebné a udělali jsme si nádherný piknik. Řekli mi, že přijetí poutníka je nádherný dar od Pána Boha a že se omlouvají za vše, čeho se mi po cestě nedostalo.