Nakladatelství Albatros
Nakladatelství Albatros je největší a nejstarší české nakladatelství, které se soustřeďuje na vydávání knih pro děti a mládež. Bylo založeno v roce 1949 a do roku 1969 působilo pod původním názvem Státní nakladatelství dětské knihy. Je součástí mediální společnosti Albatros Media a. s. Za 60 let své existence vydalo zhruba 10 000 titulů v nákladu 350 milionů výtisků. V současné době vydává cca 130 knížek ročně a soustředí se na původní i překladovou literaturu především pro děti od 2 do 12 let. Vedle zavedených autorů a ilustrátorů (např. Václav Čtvrtek, Hana Doskočilová, Josef Lada, Ondřej Sekora, Jan Werich; Adolf Born, Zdeněk Burian, Zdeněk Miler, Helena Zmatlíková aj.) se soustředí také na současné autory české i zahraniční (Petra Braunová, Ivona Březinová, Alena Ježková, Radek Malý; Jindra Čapek, Renáta Fučíková, František Skála; Eoin Colfer, Jostein Gaarder, dvojice René Goscinny–J-J. Sempé, Darren Shan, Jenny Nimmová, Hergé aj.).Internetové stránky: http://www.albatrosmedia.cz/
Otazníky detektiva Štiky
Spolu s knihou Otazníky detektiva Štiky tak můžete trénovat svoje pozorovací schopnosti, logický úsudek a snadno tak dětem představit tehdejší reálie – např. telefonování „pevnou linkou“ a další zajímavosti. Srdečně doporučuji pro společné čtení v rodinách.
Anička a Velikonoce
Jak se autorka vyrovnala s Velikonocemi? Myslím, že se ctí: Do příběhu vhodně a nenásilně zakomponovala setkání s koncem života i s jeho začátkem. A tak jsme spolu s Aničkou svědky jak smrti a odchodu někoho blízkého, tak radosti z nově narozeného života.
Pohádky po telefonu
„Tati, nezapomeň! Každý večer mám u tebe jednu pohádku!“ Ta holčička totiž bez pohádky neusnula a ty, které jí vyprávěla maminka, už znala skoro nazpaměť. A tak pan Bianchi, ať byl kde byl, volal každý večer přesně o deváté Varese a vyprávěl své dcerce po telefonu jednu pohádku.
Anna ( Bajka o klimatu a životním prostředí Země )
Proč tolik křesťanů až sobecky usiluje o svoji spásu a dobro svých děti a přitom je jim naprosto lhostejné, v jakém stavu zanechají svým dětem a druhým Zemi, o které věří, že je výsledkem Božího stvoření?
Dva roky prázdnin
Dělají vše proto, aby je někdo z moře uviděl a tak vysílají světelné signály, pouštějí ohromného draka dokonce s jedním členem osady, vyvěšují vlajky atd.
My z ostrova Saltkråkan
„Teď si tady stoupneš ke kbelíku, a až voda poteče, zakřičíš. A až bude kbelík plný, zakřičíš znovu. Jasný?“ „Jo, nejsem hloupá“, řekla Tjorven. Koryto však bylo věkem zpuchřelé a netěsnilo. Většina vody vytekla na zem. Kdyby však Melker korytem prohnal spoustu vody, třeba by se zatáhlo. Dal se do toho s nadšením a se silou. Najednou uslyšel, jak Tjorven rámusí v kuchyni, určitě už hezkou chvíli, ale v zápalu práce si toho nevšiml. „Už je tam plno?“ „Ne, jen po práh. Strýčku Melkere, ty máš něco s ušima?“
Haló Jácíčku
Byla krásná srpnová noc. Černá, nádherná, hvězd jak nasypáno. Každou chvíli hvězda padala. Jácíček s Veverkou seděli pod dubem a dívali se na to. Nikdy neviděli nic krásnějšího. Byli tiše, až se Jácíček ozval: „Proč je nebe tak daleko?“ „Vždyť ...
Zpět
